Krev zakladatelů [HP FF]

Kapitola třetí

Začátek školního roku

 Dalšího rána se studenti probudili v načechraných peřinách kolejních barev. Postel s nebesy byl přesný výraz pro jejich pohodlí. Studenti však nemohli vědět, že postele jsou začarovány tak, aby jejich majitelům opravdu navodily pohodlí nebes. Parta, která se seznámila v Bradavickém expresu po sobě na snídani pokukovala. Byl to jejich první rok v Bradavicích a oni nikoho jiného neznali. Sice byl každý z nich přiřazen do pokoje, který sdílel s dalšími třemi lidmi, ale ze včerejší únavy a stydlivosti se nikdo s nikým moc nevybavoval.

 První hodinou, která je v tomto roce čekala, bylo Přeměňování, které učila ředitelka McGonagallová. Všichni studenti se hned po snídani snažili najít učebnu, ve které se hodina vyučovala. Jelikož byl hrad dost prostorný, někteří ze studentů při sobě měli mapu, někteří to zkoušeli s kompasem- marně, a další to dokonce vzdali a bezradně seděli na chodbě s hlavou složenou v dlaních.

 Profesorka už byla v místnosti a čekala na jejich příchod. Když se všichni konečně doloudali, ani jim nevytkla, že přišli pozdě. Jako kdyby už si na to za všechny ty roky učení zvykla. Učebna byla podélná, přičemž celý prostor vyplňovaly lavice vpředu s katedrou a tabulí s magickou křídou poletující sem a tam. Nad hlavami přítomných visely lustry. Podél stěn se nacházely knihovničky a police s kouzelnickými i mudlovskými předměty. Právě z jedné z polic profesorka vyndala malý jehelníček a položila ho na katedru.

 "Už jste se všichni usadili? Dobrá. Dovolte mi vás přivítat na vaší první hodině Přeměňování. Jak si můžete povšimnout," rozhodila rukama po místnosti, "tak jsou na této hodině přítomny všechny koleje. Vám to určitě nepřijde divné, ale jen podotýkám, že to tak dříve vůbec nebylo. A také vlastně nebude. První ročníky mají všechny hodiny společné. V druhém ročníku však budete hodiny sdílet jen s jednou další kolejí." Profesorky výklad na chvilku přehlušila vlna nespokojeného šuškání. "Klid, prosím! A teď k učivu. Jsem přesvědčena, že vás hodiny Přeměňování budou bavit stejně tak, jako mne."

 Profesorka několik dlouhých minut mluvila o základech Přeměňování, jak tento předmět vlastně vznikl a další úvodní věci. Magická křída psala tak dlouhé texty, že po hodině byla o polovinu menší. Pár minut před zvoněním vzala do ruky hůlku. Celá místnost s nadšenými výrazy zpozorněla.

 "Teď vám předvedu část toho, co se za tento rok naučíte," hůlku namířila na jehelníček a vyřkla formuli. Jehelníček se v tu ránu proměnil v živého ježka, který zmateně natahoval čumáček kolem sebe a snažil se zjistit, jak to že vlastně může myslet a má oči, nohy a nos. Pokud by někdo měl možnost mluvit se zvířaty zjistil by, že všechny jeho další myšlenky se točily jen kolem jídla.

 Po zazvonění se studenti doslova vysypali ze třídy. Šli na jejich další hodinu a přitom si povídali o tom, jak profesorka přeměnila jehelníček na ježka a jak byl ten tvor roztomilý. "Já bych to zvládl taky," prohlásil jeden ze Zmijozelských.

 "No to víš že jo. To ti teda nežeru!" okřikl ho jeden Havraspárský. "To už je větší pravděpodobnost, že bych to kouzlo udělal já," tímto se spustily dlouhé debaty o tom, kdo je lepší kouzelník, i přesto že nikdo z nich ještě neuměl ani jedno kouzlo.

 Další hodina se, k jejich překvapení, konala ve sklepení. Byla to hodina Lektvarů.

***

 Učebna byla díky zataženým roletám a zvláštnímu oparu ve vzduchu velmi potemnělá a jevila se jako malý prostor. Byla obehnána několika policemi a stolky s všemožnými váhami, hmoždíři a kotlíky. Na pravé i na levé straně místnosti byly skříně s různými přísadami. Vpravo od vchodu do učebny se nacházela dvě velká umyvadla. Lavice zde byly seřazeny ve třech řadách po deseti místech s připraveným kotlíkem. V čele celé místnosti stála velká katedra se zjevně velice pohodlným křeslem.