„Tak jsem vás konečně obě dvě našel..." zašeptal muž za mými zády, protože podle hlasu jsem rozpoznala, že je to s největší pravděpodobností muž. Protože žena by takto hluboký hlas být nemohla.
Tato věta by sama o sobě nebyla až tak děsivá, až na pár drobností.
Za prvě, ten hlas mi absolutně nic neříkal a za druhé, ten tón, kterým to pronesl nebyl zrovna...nejpříjemnější.
Proto jsem se bezděčně zatřásla a po zádech mi přeběhl mráz. Holčička si stále ničeho nevšímala, dál se usmívala, až jsem pojala podezření, jestli není zhypnotizovaná.
Nakonec tuto myšlenku úspěšně zaženu, protože toto se většinou děje jen ve filmech.
Najednou se postava za mnou prudce pohnula, já vzápětí ucítila prudkou bolest v zátylku a skácela se k zemi.
Než se celý svět propadl do temnoty, slyšela jsem holčičku, jak vyděšeně vykřikla a začala cosi nesrozumitelně vykřikovat...
ČTEŠ
Červeň na mých rukou
General Fiction„Krev," zamumlala holčička vyděšeně s pohledem upřeným na mé ruce, „to je krev!" Vyprskla jsem smíchy, zatímco ona na mě vyděšeně zírala. „Ale kuš krev, ty trdlo!" řekla jsem po chvíli a lehce jí klepla na nos, který se okamžitě zbarvil do ruda...
