Ale přeci jen, abych se ujistila, se každých pět vteřin dívám za sebe a vyhlížím, kdy se z nějaké zatáčky vyřítí onen děda na motorce a zastřelí mě brokovnicí, protože jakožto správný důchodce musí mít někde v domě ukrytou brokovnici. Protože co kdyby přišli zloději, že jo.
Všude se ale zdá být prozatím klid, takže tomu přizpůsobuji i své tempo.
Po chvíli konečně dojdu do svého cíle. Protáhnu se dírou v plotě, v tu chvíli mi trochu zašimrá v žaludku, asi z toho, že mi přijde, že mé momentální počínání je nezákonné. Což asi trochu opravdu bude.
Narovnám se a rozhlédnu se kolem sebe. Snad proto, abych se uklidnila. A nebo možná taky jako ujištění, že se to tu od mé poslední návštěvy skoro nezměnilo.
Stále jsou tu ty samé křoviny a stromy, které jsou mi už tak dobře známé. Stále to tu má takovou pochmurnou atmosféru. Stále je to to mé místo. Místo, kam moc lidí nechodí, protože co kdyby se tu náhodou skrývali feťáci.
Nad tímhle tvrzením se musím pousmát, jelikož jsou tu daleko temnější a vhodnější místa pro takovéto skupiny než je tohle.
Možná proto jsem si to tu tak zamilovala...
ČTEŠ
Červeň na mých rukou
Ficção Geral„Krev," zamumlala holčička vyděšeně s pohledem upřeným na mé ruce, „to je krev!" Vyprskla jsem smíchy, zatímco ona na mě vyděšeně zírala. „Ale kuš krev, ty trdlo!" řekla jsem po chvíli a lehce jí klepla na nos, který se okamžitě zbarvil do ruda...
