Prolog

1K 39 1
                                    

Lola seděla ve svém bytě a srkala červené víno. Už za několik hodin jí letecky převezou někam na základnu. Nedostudovaný doktor a bude zachraňovat životy.
Musela se pousmát. V tu chvíli ji zazvonil telefon. Rozešla se do chodby a uchopila sluchátko.
,,Byt slečny Ponsové, jestli voláte za účelem upřímné soustrasti stále žiji." řekla a na tváři se jí objevil malý úsměv.
,,Ráda slyším tvůj optimismus, ale ne nevolám kvůli tomu. Máma se ptá kam to letíš." ozval se pisklavý hlasem její malé sestřičky.
,,Odpověď je jasná Sandro, do Anglie najít sama sebe." usmála se.
Slyšela jak si její malá sestřička povzdychla.
,,Copak princezno?" zeptala se ustaraně.
,,Musíš se vrátit!" vyjekla a rozplakala se.
Dlouho bylo ticho. Lola nevěděla co jí má povědět. Nevěděla nic. Základnu mohou napadnout nepřátele.
,,Vrátím se prcku." hlesne a zavěsí. Svezla se po stěně. Po tváři jí stékala malá slza. Netušila jak to bolí. Rodina jí nutila do studií a teď utíká.
Neutikám přeci před němi, pomyslí si. A nebylo to tak. Může za to on. Alexander!
Rozplakala se ještě víc.

Hej Doktore!Kde žijí příběhy. Začni objevovat