Hej Doktore!

4

Všude bylo ticho. Vojáci už spali. Museli se naposledy vyspat než je pošlou do terénu.
Slyšela tiché odchovaní a i někdy lehké zachrápaní. Vycházela do posledního patra. Seděl tam mladý kluk, mohlo mu být tak dvacet možná míň. Byl bílý jako stěna.
,,V pořádku?" zeptala se tiše.
,,Je mi zle." odpoví a rozkašle se.
Pořádně se na něj podívala. Měl rozšířené rozničky. Sáhla mu na čelo. Hořelo mu.
,,Pojď za mnou." chytla ho za ruku.
Odtáhla ho do své kanceláře, která jí byla určena.
Rozsvítila svou lampičku u stolu. Kluka posadila na křeslo.
,,Co tě bolí?" zeptala se znova a hledala baterku.
,,Všechno. Chci domů." zaskuhral.
,,Jméno." řekla a pokračovala v hledání.
,,Joey." odpoví už z těžka.
,,Hodnost." začala čmárat na papír.
,,Desátník." odkašle si.
Lola začala sepisovat všechno. Snažila se určit diagnózu.
,,Jedl si něco?" zeptá se a pozoruje skrz baterku zorničky.
,,Od odletu ne." řekne. Po čele mu začal stékat pot.
Začala hledat teploměr. Našla ho nakonec v šuplíku. Okamžitě mu ho strčila do podpaží.
,,Já najdu Jamese. Počkej tady." řekla mu a rozeběhla se do chodby.
Jako první zamířila do skladu kde ho naposledy našla. Otevřela dveře a nestačila se divit. Sedělo tam pár mariňáků, major a i James a Mark.
Kouřili a pili.
Jeden z vojáků se na ni podíval.
,,Ale naše malé pískle." zasmál se.
,,Našla jsem kluka jmenuje se Joey a nevypadá dobře." řekne směrem k Markovi.
,,Dej mu morfium a nějaké prášky. Strach je svině." odfkne si.
,,Nebudu mu dávat morfium. Je nemocný. Má chřipku." otočí se na Jamese.
,,Diagnóza určena tak mu dejte prášky a vypadněte." zavrčí Mark.
,,V tomhle prostředí ho to může zničit." začne být hysterická.
,,Vyřeš si to. Nebudu ti stát za prdelí." řekne s úsměvem Mark.
,,To jste tak sobecký vůči lidskému zdraví?" zeptá se ho.
,,Jeden z deseti tisíc mě nevytrhne." pokrčí rameny.
,,Jste vážně čurák, Greene!" zařve a otočí se.
Odchází zpátky za Joeym. Vyběhne rychle schody. Z otevřených dveří slyší hluk. Rychle k nim dojde. Joey se přehrabuje v políčkách s prášky.
,,Ty nejsi nemocný!" zakřičí.
,,Ne drogově závislí!" štěkne.
Lola k němu hned přiskočí a snaží se ho odtáhnout od prášku. Nesmí si nic vzít.
,,Potřebuju dávku!" křičí.
Dívka s ním bojuje. Nemá takovou sílu. Kluk jí odstrčí a ona spadne a praští se do další skříně tak že na ni spadne pár knih.
,,Joey nech toho!" škrábe se na nohy.
Z ničeho nic vytáhl nůž a mířil na ní.
,,Bojíš se?" zasměje se.
Dívka před ním stala úplně bezbranná. Nemohla nic udělat.
V jeho šedých očích viděla beznaděj. Klidně by ji ubodal. Psychopat co se dostal do boje.
,,Nechci ti ublížit. Já ti chci pomoc." řekla tiše.
,,Chcípni?" rozeběhl se k ní a chtěl jí bodnout. Uskočila.
Neměla nic po ruce a zmrzačit ho nechce.
,,Dám ti co budeš chtít." řekla najednou.
Klukovi se rozářily oči. Řekla co bude chtít.
,,Bude to naše tajemství." pokračuje. ,,Dám ti každý den dávku."
,,Víš, že tě to může stát školu?" zeptá se chraplavě.
,,Střední?" usměje se a vyhodí jehlu.
,,Ty nemáš ještě univerzitu?" zvedne obočí.
,,Joey vypadám na to?" usmála se ještě víc.
,,Si na tom líp než já." řekne smutně.
Dívka se na něj podívá. Doopravdy vypadal tak na třeťáka ze střední.
,,Jak ses sem dostal?" zeptá se a sedne si vedle něj.
Joey se na ni podíval a musel se ztratit v jejich očí plné spoucitu a naděje. Ty zelené oči mu dodávaly odvahu.
,,Rozešel jsem se s holkou, která mi ublížila. Předtím jsem jen pil a kouřil. Kvůli ní jsem opakoval třeťák. No a vlastně teď před koncem druhého třeťáku jsem podepsal smlouvu o turnus do Iráku." řekl smutně.
Dívka tomu nevěřila, kluk co měl teprve osmnáct a dostal se sem. Měla chuť ho odtud dostat co nejrychlejší. Zachránit ho.
,,Vidím že rozchodové období tu má víc lidí." zašklebila se.
Joey se na ni podíval a viděl, že ta holka taky radši utekla než aby čelila svému problému.
,,Odkud si?" zeptal se jí.
,,Z Venezuely." pokrčí rameny.