garden of roses ✓ (Ereri / Riren)

11.

Pohled Erena:

Právě jsem si četl o rodu Jaegerových. Sedělo to na mou rodinu, až nato že se tu nezmiňovali o Mikase, ne jako o mé sestře, ale jako o zrádci. Prý zradila jejich rod, když přišla na práh našeho domu. Ale jak to, že nám o tom nic rodiče neřekli? Teď jsem se dozvěděl, že patřím do nějakého rodu, kde se proměňují lidi na různá zvířata, ale nejsou to tak úplně zvířata. Mají speciální názvy. Wurci, Bronci, Yorci, Livci, a další a další zvláštní pojmenování. Co jsem se tu tak dočetl, Jaegerovci by měli být Yorci. Yorek by mělo být zvíře, které je spojeno ze sovy, hada a kočkovité šelmy. Neměl jsem ani nejmenší ponětí, jak by to mohlo vypadat, ale tak tedy proč ne. Stále rozdýchávám, že ještě před několika měsíci jsem žil běžný život z rodinou a teď si tu čtu o takových blbostech, které jsou ale pravda.

Zničehonic ke mně přiběhlo obrovské zvíře a mé srdce vynechalo několik úderů. Vážně mě musí takhle děsit k smrti? Pomalu mi začalo docházet, že přede mnou stojí Levi, který je proměněný na Wurka a já tu nemám vůbec co dělat. Zavřel jsem opatrně knihu, kterou jsem teď četl a položil jí na zem. Našel mě pravděpodobně kvůli jeho vidění, s kterým teď vidí i moje stopy za mnou. Levi vypadal dost naštvaně a k tomu i děsivě v tom jeho kožichu. Pomalu jsem se zvedl s rukama trochu zdviženýma. „Já vím, že tu nemám nic co dělat, ale... když jsem se nudil, tak... jsem to tu našel a... jsou tu zajímavé knihy." Řekl jsem abych ho uklidnil, protože jsem se ho teď vážně bál. Očividně mě nepostrašil dost, a tak k tomu na mě začal vrčet. „Dobře, tak já půjdu." Řekl jsem, a i on sám mi udělal prostor, abych mohl projít.

Když jsem vyšel ze dveří, tak jsem si oddechl. Připadám si jak desetiletý kluk, který si zapálil cigaretu a maminka ho při tom načapala. Vím, že z toho bude problém, ale v tuhle chvíli na něj musím počkat. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem se rozhodl jít do svého pokoje a počkat až za mnou přijde a vynadá mi, nebo počkám až bude čas jít dělat večeři a půjdu si pro vynadání sám. Minuty mi ubíhaly jako hodiny a já začal být čím dál víc nervóznější.

Nakonec Levi nepřišel, a tak jsem musel jít já za ním. V kuchyni na mě už čekal. Jakmile mě zpozoroval, tak se zamračil a zkřížil ruce. „Tak pojď." Řekl nepříjemně. „Já..." Chtěl jsem něco říct, nebo se omluvit, ježe mě přerušil. „Probereme to po večeři." Řekl a já už nijak neprotestoval.

V hlavě jsem si připravoval různé scénáře na různé příležitosti a doufal v ten nejlepší scénář, který byl že přežiju. Ani jsem se nenadál a už tu byla ta chvíle na nějaký z mých scénářů. Ještě, než se kdokoliv pokusil něco říct, jsem se napil vína, který nám výjimečně dnes nalil. „Co jsi původně v té knihovně dělal?" Zeptal se najednou přísně. „Prvně jsem tam byl ze zvědavosti, ale pak jsem tam našel zajímavé knihy, a tak jsem si je četl." Vysvětlil jsem trochu v rozpacích.

„Kde ses naučil číst? Nevypadáš jako od zbohatlíků, kteří si dovolí školu." Podezřívavě si mě měřil. „Rodiče mě učili." Odpověděl jsem, ale něco mi říkalo, že Levi mi nevěří. „Jak se jmenují?" Zeptal se. „Grisha a Carla?" Nadzvedl jsem podezřívavě obočí. „Přijímení?" Cítil jsem, jak se mi začali potit ruce. Proč to chce vědět? Má snad nějaké podezření? Nesmí se dozvědět, že jsem Jaeger, jinak to pro mě neskončí vůbec dobře.

„Proč se tak zvláštně vyptáváš?" Začínal jsem balancovat na tenkém ledě, a to se mi vůbec nelíbilo. „Proč mi ty normálně neodpovíš?" Levi se zvedl od stolu a přišel ke mně. „Jak se jmenuješ?" Zašeptal mi do ucha. Začala se hrát nebezpečná hra, ale já jí neumím bohužel hrát. A už vůbec ne s ním. Začal jsem panikařit. Nic mě nenapadá! Že bych změnil téma? Ne, to nezabere. Jsem v pasti. „Tak to řekni ne..." Šeptl mi znovu do ucha. Cítil jsem jeho horký dech na krku, a to mě ještě víc znervózňovalo. To mi nemůže dělat, jinak po něm vystartuju.

„Skrýváš něc-" prudce jsem se otočil a umlčel ho. Vychutnával jsem si jeho sladké rty, do kterých jsem se asi zamiloval. Aspoň na chvíli oddálím svou odpověď, ale během tohohle nic nevymyslím. Jediná pozitivní věc byla, že Levi nevypadal na to, že by chtěl přestat. Začal prohlubovat náš polibek a já se ztratil, jak Karkulka v lese. Obešel židli a sedl si na mě. Asi se mi to snaží oplatit stejnou mincí. Pousmál jsem se nad tím. Už jsem cítil, jak nám dochází vzduch, což nebylo dobrý.

„Dobrý pokus." Řekl a zvedl se ze mě. „Je to nějaké tajemství nebo co? Tvé jméno a dost her!" Zvážněl a já neměl na výběr. „Ja...Jacrev." Zastavil jsem se, a plácl první co mě napadlo. „Proč jsi s tím tak váhal?" Zeptal se a stále mě nedůvěřivě sledoval. „Protože naši rodinu nemá nikdo rád." Řekl jsem. Byla to i z části pravda, protože nás vážně nikdo z vesnice neměl rád. Odfrkl si a rozkázal mi, abych uklidil nádobí. Já jsem tedy tak udělal a pak šel do pokoje. Přichystal jsem si pyžamo a následně šel do koupelny, kde se vykoupal.

To byl teda den. Byl bych rád, kdyby se to už nemuselo opakovat. Teda aspoň ty nervy a zástavy srdce, ale naopak bych chtěl, aby se opakovalo to líbání. Mám takový pocit, že jsem se do něj nechtěně zamiloval, i když jsem to přesně nechtěl. Vůbec to nemám urovnané v hlavě, co s Levim. Jsem rozpůlený a nerozhodný.

Radši jsem se zvedl z koupele a začal se oblékat. Únava na mě už začala dopadat, takže jakmile jsem si lehl do postele, v tu ránu jsem usnul.