Moon

🐾Sen🐾

Probudil mě štěkot.
,, Měsíčná pojď ven!" Křičel Rychlý. Potom co jsem vyšla ven byla tma.
To jsem spala tak dlouho?? Pomyslela jsem si. Stejně jsem ale nechápala proč mě tahá tak pozdě večer.
,,Nevyspal ses do růžova??"
,,Moc vtipné... Chtěl jsem ti něco ukázat" Nevrle jsem se rozešla za ním. Nechtělo se mi chodit. Na Rychlým se mi něco nezdálo, byl divnej. Vesele si poskakoval mezitím co já jsem šla pomalu.
,,No ták už to není daleko" byla velká tma. Ani na špičku čumáku vidět nebylo.
,, Rychlý?? Kam to vlastně jdeme?"
,,No ták už to není daleko" zastavil se a díval před sebe. Došla jsem k němu. Zvláštně mu zářili oči. Zamávala jsem mu packou před obličejem. Nic. Ani nemrk.
,, Jseš v pořádku?" Vyděsilo mě když se na mě podíval. Měl z ničeho nic celé černé oči. Vlastně pomalu černal celý. Jediné co zvýraznilo jeho postavu byl jasně bílí obrys. Ke konci z něj zbyl jen černý flek s bílím obrysem. Ze strachu jsem začala couvat. Postava, duch, jiná entita se přibližovala ke mě. Aniž by se hla. Vrhlo se to na mě.
,,Neeee nech mě. Prosím. PROSÍM!!"
,, Měsíčná? Měsíčná?! Vzbuď se!!"
Celá propocená jsem otevřela oči.
,,C-co se stalo?"
,, Měla si noční můru" usmál se na mě. Ale po chvilce dodal.
,,A asi hodně hnusnou" duchem nepřítomna jsem přikývla.
,,Jdu na vzduch"
,, Půjdu s tebou"
,,Ne! Ne. To je dobrý"

Dýchala jsem z hluboka.
Byla to jen noční můra. Noční můra s bílím světýlkem.
,, Počkat se světýlkem?" Řekla jsem si spíš pro sebe. Pak jsem se rozběhla za Ritou. Byla jsem před jejich norou. Vešla jsem ale nikdo tam nebyl.
,, Haló?" Jediné co mi odpovědělo byla ozvěna. Prošla jsem se po noře když jsem uslyšela hlasy.
,,Je to pravda??" Poznala jsem hlas Rity.
,, Jezírko štěstí si vybralo??"
,,Ano...je to smutné"
Stihla jsem se schovat za nejbližší kámen.
,, Viděl si něco?" Zeptala se Rita. V jejím hlase byl slyšet strach.
,,Ne. Ty?"
,, Taky ne"
,, Takže někdo ze smečky??"
,, Nejspíš ano... teď půjdeme spát a zítra to prošetříme, tajně" odpověděl alfa a lehl si. Rita taky. Usli. Nějak nenápadně jsem utekla. Netušila jsem kam běžím. Dokud jsem nedoběhla na místo. Jezírko štěstí. Byla tma. Já zase byla unavená. Energie jezírka přímo uspávala. Našla jsem si místo na skalce nad vodou a usla.

Probudila jsem se a bylo.. odpoledne?! No super...zase jsem spala dlouho.
Napila jsem se z jezírka na osvěžení a napůl probuzená se rozběhla do tábora. Doufala jsem ať si mého pozdního příchodu nikdo nevšimne. A samozřejmě že všiml. Hned jak jsem vešla přiběhl Rychlý a Rita.
,,Kde si byla??"
,,No já-"
,, Šla si na vzduch. Já usnul s tím že přijdeš a ráno se probudím a ty fuč"
,, Nevím co se stalo" nevěřícně se  oba dva na mě koukli. Rita se usmála.
,,V pořádku. Určitě si měla těžkou noc. Jestli chceš nemusíš dnes lovit a jen být v táboře"
,, Děkuju. Asi se půjdu ještě prospat. Omluvíte mě?" Než stihla přikývnout byla jsem pryč. Lehla jsem si do nory a přemýšlela jak nad snem tak na mojí večerní procházku s přespávačkou u jezírka. Vzpomněla jsem si nad rozhovorem alfa páru.
Co když jsem ten vlk já?? Snažila jsem tu myšlenku zahodit ale nešlo to. Únava mě však přemohla a já zase usla.

Probudila jsem se před jezírkem. Už nebyla taková tma. Ovšem to co ozařovalo jezírko bylo tak jasné že na nic jiného jsem se nesoustředila. Pomalu světlo sláblo a já mohla poznat postavu vlka. Stál na vodě. Spíš se vznášel, nijak vysoko. Vypadal mile. Usmál se na mě. Naznačil mi abych se koukla do jezírka. Jakmile jsem se do toho jezírka koukla, vlk do mě strčil a já padala. Níž a níž. Míjela jsem další vlky stejně bílé jako neznámý nahoře. Smáli se ale ne zle. Mávali mi a zdravili mě jako sestru. Nemohla jsem a usmála se taky. Nadšení ze mě spadlo co jsem se koukla pod sebe. Byla tam obří černá díra. Vsakující vše co se biď jen přiblížilo. Křičela jsem. Než jsem se probudila. Sluneční vlčice byla ve čtvrtině a lovci přinášeli kořist. Musím říct byla to bída.
,, Já ti říkal jdi z prava!" Vrčel rozčileně Rychlý.
,, Vždyť si říkal naběhnout a z leva!" Křičela naopak Hbitá. Vyběhla jsem rychle z nory a běžela k nim. Uviděli mě.
,, Měsíčná díky bohu..." začal Rychlý.
,, Myslím že by tady někdo měl dostat méně jídla za neuposlechnutí rozkazu!" Řekl a podíval se na Hbitou. Silně zavrčela.
,, Já si zas myslím že nejsem ta která má dostat méně!" Rychlý se nadechoval k dalšímu slovu kdybych ho nepřerušila.
,,Tak a dost!! Nebo nedostane ani jeden! Vzbudím se a první co vidím že se smečka hádá jako nějací psi. Odneste jídlo do zásobárny. Doufejme že něco zbylo i ze včerejška" všichni konečně uklidnění se rozešli.
,, Omlouvám se" řekl Rychlý.
,, Mě se omlouvat nemusíš.. mě si nic neudělal"
,,Matka mi přidělila vedení a já to zkazil. Budu příšerný vůdce" tvářil se že ho to mrzí.
,,V pořádku. Každý děláme chyby"

Byl čas jídla. Moc jsme neměli ale stačilo to. Omega sice dostal málo, nijak mu to prej nevadilo. Noc přišla rychle a chlad taky. U večeře alfa oznámil krutou zimu. Nikdo nebyl veselý spíše měli strach. Lehla jsem si vedle Rychlého.
,,Mohl bych se zeptat Měsíčná??" Podezřele ale s úsměvem jsem se na něj podívala.
,,Hmm klidně" pousmál se taky.
,, Budeš moje družka?" Snažil se udělat psí oči. Překvapeně jsem zamrkala. Tuhle otázku jsem tedy nečekala. Místo odpovědi jsem položila čumák na jeho.
,, Mám to brát jako ano?''
,, Dobře tak jestli nechceš to brát jako ano...'' nedalo mi to a dala jsem se do smíchu. Byl to pro mě skvělý okamžik. Rozhodla jsem se že mu řeknu pravdu.
,, Víš..hned od začátku jsem tě měla ráda ale pak přišel Krvavý a já si nemohla vybrat-"
,,Ani nevíš jak moc tě mám rád" dal mi pusu. (Čumák na čumák)
Usínali jsme a já ještě zamumlala :
,, Nejlepší okamžik" přitiskla jsem se k němu a už opravdu usla. K mému štěstí se mi žádný sen nezdál..

Čauky. Trochu romantiky nakonec. Je skvělé jak tuhle knížku střílíte vysoko. Jsem moc šťastná....a navěky Vám vděčná Vaše...
AgentSofie007