Bolestí k slasti [ZÁSADNÍ DOTAZ!!]

3.kapitola

Vzbudil jsem se a smutně si pomocí kouzla zjistil, kolik je hodin. Brzo ráno, no super pomyslel jsem si. Blaise spal ve své posteli. Potichu jsem vstal, převlékl se do něčeho čistého a odešel z koleje.
Bezcílně jsem bloumal po chodbách hradu. Cítil jsem se mizerně. Mé myšlenky mě zavedly zpátky ke snu, který se mi ještě před nějakou chvílí zdál.
Byl tam. Byl tam nádherný Harry Potter. Usmál se na mě, náhle jsem si všimnul, že nemá triko.
Byl tak krásný, mile se na mě usmál a naznačil mi, ať jdu k němu. Rozběhl jsem se, běžel jsem za ním. Ještě jsem to k němu měl daleko, náhle jsem se zastavil. Objevili se tu všichni, ať jsem je znal či ne. Všichni mi nadávali, byli mnou zhnusení. Můj otec pronesl slova vzteku a zklamání nade mnou. Něco ve smyslu, jak se mi může líbit Harry, už ani nevím. Harry! Podíval jsem se jeho směrem. Stál tam, stále tam ještě byl. Vysmíval se mi, jaký idiot to jsem, že se vůbec opovažuju milovat jeho - samotného vyvoleného.
Měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel. Doufal jsem, že se to nikdy nestane realitou - že mě bude Harry nenávidět a všichni zjistí mé tajemství - mou orientaci. Co bych dal za trochu klidu. ANI TY SNY MI NEDOPŘEJÍ NĚJAKÉ ZAPOMNĚNÍ. Se slzami v očích jsem zničeně padl na chladnou zem pode mnou. Bylo mi strašně, cítil jsem bolest, jako by mi někdo vrazil dýku do srdce a dělal mi z něj kusy.
To už jsem brečel na chodbě - jak POTUPNÉ, přestal jsem vnímat okolí, a tak jsem nezaregistroval, když se zpoza rohu vynořil Harry.
"Malfoyi?" zeptal se mě povědomý a velice překvapený hlas. Vyděšeně jsem na něj přes spousty slz pohlédl. Když jsem si uvědomil o KOHO se jedná, vymrštil jsem se na nohy a rychle zdrhnul druhou stranou chodby pryč.
~Harry~
Tak tohle jsem nečekal.
....pokračování příště