Something else (Cameron Dallas)

First

Můj život byl dokonalý. Byla jsem jedna z nejoblíbenějších holek na škole, měla jsem spoustu kamarádů...a pak se něco zvrtlo. Asi jsem se zbláznila, říká to totiž každý psycholog. Já se ale cítím úplně psychycky v pořádku, jen se mi zdá jako by mi v mozku myšlenky běhali jako o závod. V jednu chvíli se plně soustředím na fyziku když ale minutu na to jsem zase sama na poli nebo se topím v bažině. Moje nejhorší a zároveň nejlepší představa je ta když jsem v temném lese, běžím jako by mi šlo o život, no ono taky jde. Za mnou se žene nějaké zvíře nebo člověk nebo...příšera? Prostě běžím a když v tom-
„Stoneová!" vyrušil mě hlas naší fyzikářky, dopovím vám to o přestávce.
„ano paní učitelko?"
„jak zní odpověď?"
„já..ehm..." snažila jsem se vykoktat ze sebe jediné kloudné slovo a ono se to nedařilo. Vepředu třídy jsem zaslechla posměšek, no jistě. Jessy Dave. Dříve moje nejlepší kamarádka. No nejsem si jistá jestli byla tak dobrá když mě teď radši pustila do řeky z útesu a sama zůstala nahoře místo toho aby se mi podala provaz.
„drž hubu Jessy" sykla jsem tak že to naše nahluchlá paní učitelka Meinholtová nemohla zaslechnout. Její vražedný poled směřoval ke mě ale na štěstí ho přerušil zvonek. Konečně. Přestávka. Takže kde jsme to skončili? No jistě běžím o život a v tom zakopnu o vystouplý kořen stromu, skutálím se do nějákého podzemního světa, či co, a tam stojí on, do tváře mu nevidím ale znám ho dost důvěrně. Přijdu k němu a obejmu ho a najedou BUM! jsem z tý "vidiny" venku. Divný co? Taky si myslím, a dost mě to štve! Přešla jsem do naší kmenové třídy, přístí hodinu jsme měli matematiku a na tu jsme měli naší třídní. Sedla jsem si do lavice jako vždycky a přetrpěla přestávku čtením a tak jsem si, říkala jsem si že můžu být ráda z to jakou mám třídu. Často totiž čtu že lidi jako mě ve škole bijou, psychycky i kybertonicky šikanujou- Zvonek. Už zase.
„Takže děti." přišla do třídy naše učitelka s tipyckým "pozdravem"
Pozdravili jsme jí postavením
„Dnes k nám přijde nový žák" 
Oh, jsem velice nadšená...ne, dělám si srandu.
„tak pojď dovnitř" zavolala učitelka na někoho za dveřmi.
Asi si myslíte že teď proběhne ta pověstná láska na první pohled, moment kdy se naše oči setkají a my oba budeme vědět že jsme byli stvořeni jeden pro druhého. Ne. Nic takového se nekonalo. Do třídy vlezla holka. 
„slečno?" řekla učitelka překvapeně
„tohle není 3. a?" řekla slečna poněkud zmateně
„ne není" odvětila učitelka
„ahh, tak to se omlouvám" řekla slečna  a otočila se na podpadku
„promiňte děti, myslela jsem že je to náš nový žák kterého očekáváme a-" 
„dobrý den, omlouvám se že ruším ale, je tohle 4. A?"
„ano, jistě...Cameron Dallas předpokládám"
„oh díky bohu, bloudim tady už od začátku hodiny...a ano"
Všechny holky se div nerozpusily....já mu ještě neviděla do obličeje, když vlezl do třídy hrabala jsem v tašce. 
„No....posaď se"
„ehmm...kam?" odpověděl Cameron, nebo calum nebo jak mu to řekla učitelka
„třeba támhle dozadu" ukázala prstem na místo vedle mě on se otočil s ním. Co to sakra?! něco mi připomínal ale nevěděla jsem co, bylo to jaky bych ho znala už léta. 
„ahoj" zašeptal když si ke mě přsednul. To bylo na mě? no musim uznat že nejsem zrovna ošklivá ale...no on vlastně neví co jsem za "magora".
„ahoj" špitla jsem a on zvedl praví koutek úst. 
„jsem cameron"
„Ashley" usmála jsem se taky
„stoneová, nevyrušuj nového žáka!" přetrhla učitelka náš oční kontakt. Oba jsme se na ni zděšeně podívali. Když se otočila museli jsme se uchechtnout.
„jo! nevyrušuj nového žáka!" spadnul mi lístek papíru na kolena. Koukla jsem se na Camerona smál se na mě. Byl až moc přátelský...nebo se mi to zdálo?
„dobře, už se s ním nebudu víckrát bavit" napsala jsem na lísteček a podala mu ho.
Já ho od někud znám. Nevim sice odkud ale to je jedno.
„a seznámíš ho aspoň s někym ze třídy?"
„moc lidí mě nemá rádo ale neboj, k někomu tě nastrčim" přmýšlela jsem jestli mu papírek podat nebo text přepsat....podala jsem mu ho.
„prooč? nepřídeš mi tak špatná" podal mi papírek a kouknul se na mě s pootevřenou pusou
„to neřeš. A nejsi ty nějak moc přátelkskej?" napsala jsem mu
„jen jsi mi přišla jako fajn holka tak jsem se s tebu dal do řeči, nic víc"
„ahaa...a zatim jsi názor nezměnil?" tak zněla moje další otázka
„no...zatím ne" podal mi papírek a celou dobu na mě koukal
„to je dobře, taky vypadáš jako fajn kluk...ale přestaň se na mě smát, to si potom nemusíme posílat papírky aby na to učitelka nepřišla" napsala jsem.
„huh. pravda" přišel mi papírek a když jsem se na Camerona koukla už se díval na učitelku. Zazvonilo a já se odebrala z učebny, připojila jsem ho k Nashovi Grierovi, který mě mimochodem taky nemá rád- chodí s Jessy. Ale on mě neznal před tím "přeskočením" v mí hlavě a nevim co všechno mu Jess napovídala. Další hodiny už jsem s Camem neměla...teda krom biologie ale na tu ho učitel posadil vedle Nashe. Celou dobu když nebyl u mě jsem přemíšlela odkud ho znám ale prosté jsem si nemohla vzpomenout.Po konci poslední hodiny jsem nasedla do auta a jela domů. 
---------------------------------------------------------------------------
ahoj:) takže vy kdo to čtete, dejte mi vědět jestli má cenu pokračovat nebo ne :), je to moje 1. story tak buďte prosím tolerantní:D  časem se budu zlapšovat, jo a vim že tenhle díl je pěkně nudnej ale to začátky bejvaj...takže piśte komentáře a dávejte votes jesti se vám to líbí:))