Something else (Cameron Dallas)

Fourth

Ráno, když už jsem vstala jsem byla doma sama. Byla jsem na to zvyklá. Umyla jsem se tedy, nalíčila a sešla dolu za účelem udělat si ranní kávu a namazat toast s nuttelou. Hotovo. Položila jsem kafe i toast na malý stoleček v obývacím pokoji. Chtěla jsem zapnout televizi ale nemohla jsem najít ovladač, nicméňe jako vždycky. A aby toho nebylo málo když jsem procházela kolem stolku nakopla jsem ho malíčkem a tím taky rozlila trochu kafe. Ahhh, bože. Tohle se může stát jen mě. Když jsem přestala hysterycky řvát a nadávt na cokoli co mi přišlo do cesty konečně jsem našla ovladač a zapla televizi. Ani jsem nějak nevnímala co se v ní dělo ale přemýšlela jsem nad Cameronem. Když jsem se najedla a vypila kafe byla jsem zralá na to, znovu si lehnout a poslouchat písničky. Vylezla jsem nahoru do pokoje a lehla si se sluchátky v uších do postele.
******
je to tu zase. Znovu běžím tím temným lesem a něco mě pronásleduje. Au! zakopla jsem o vystouplý kořeny nějákého stromu, bolest byla asi stejně známá jako ten les ve kterém jsem ji zažívala ale přesto mě zlehka překvapila. Když jsem zvedla pohled od svojí zraněné nohy a rozhlédla se po místě kde jsem byla, zjistila jsem že se nacházím v tmavé místnosti kam sahalo jen pár paprsků slabého světla. Ta trocha světla mi ovšem stačila abych si všimla Camerona. „Díky bohu že jsi tady!" rozeběhla jsem se k němu. Neodpověděl ale objal mě. Po chvíli se jeho sevření upevnilo a já cítila jak se něco jako drapy zarývají do mých stehen. Snažím se dostat z jeho náruče a to se mi daří až po chvíli snahy. Rychle se rozeběhnu na druhou stranu místnosti a koukám se na Cama. Jeho oblečení praská jak jeho tělo roste, za chvilku už jeho mikina leží rozcupovaná na zemi. Celou tu dobu jeho podled směřoval na zem ale teď se na mě podíval. Jeho hlava připomínala vlčí a z jeho zářivě žlotooranžových očí sršela zlost a krvelačnost. Teď vrčel a pomalu se ke mě přibližoval, snažila jsem se najít východ ale nedařilo se mi to při pohledu na to monstrum se mi podlomily kolena a spadla jsem na zem, smířená se smrtí a s tím že mě zabije nestvůra jsem nejistě, roztřeseným hlasem vzlikala „pro-prosím, ne-ne-nech mě" Ale v tom jsem zaslechla tiché zavití. Já ho sice slyšela tiše ale Cameron zřejmě ne. Otočil se a vyběhl mě neznámo kudy pryč, zůstala jsem tam sama, zlomená a roztřesená.
¨********

Rychle jsem se probudila, ruce se mi klepaly a celé mé tělo bylo spocené. Co to bylo?! Huh. Koukla jsem se na mobil. Sakra! za 20 minut tu bude Cameron. Nikam s ním nechci....ale prosímtě co šílíš? byl to jen sen. JEN SEN. rychle jsem se oblékla a zvýraznila make-up. CRRRRR! ozval se zvonek. Co? měl přijít až za pět minut! Ash uklidni se, to že přišel o pět miut dřív neznamená že je vlkodlak. Rychle jsem běžela otevřít. Stál tam a koukal se na mě těma hnědýma očima.
„ahoj" vyklopila jsem rychle
„ahoj"
„j-já si pujdu jen pro nějaký věci pojď dál" usmála jsem se a on uděal krok dovnitř a zabouchl za sebou dveře. běžela jse do kuchyně a vyděla jak se v obýváku rozhlíží.
šli jme ven, na stejné místo jako včera ale dnes jsme si s sebou vzali i kfe starbucks. Celou dobu jsem myslela jen na ten sen a tak jsem byla celkem rozrušená. vytrhlo mě z pomýšlení na to že Cameron je nelítostný, zlý vlkodlak až když asi v 5pm vytáhl z auta piknikový košík s pár donuty a sandwitchy.
„Camerone, to je sladký!" podívala jsem se na něj ze země když stál nademnou  a košík mi podával
„tak za 1. nikdy mi neříkej že jsem sladkej, nebo že je sladký cokoli co udělám, a za 2. jo, myslel jsem že budem mít hlad.." zakončil celou větu úsměvem
„a víš co je sladký?" řekla jsem provokativně
„ať tě to ani-" snažil se mě přušit ale byla jsem rychlejší
„to jak se vztekáš!" vybuchla jsem smíchy „a už si sedni"
„ale mě se tenhle pohled líbí!! řekl jako malé dítě co chce lízátko
„hahahah....sedni" řekla jsem mu jako psovi
„okey, okey" řekl jakoby se mě snažil uklidnit a posadil se, celý zbytek večera probíhal úplně normálně, bez napětí. V osm hodin jsme jeli domů, vyhodil mě před domem.
„víš co mi chybí?" zavolal na mě z auta
„mozek?" křikla jsem zpátky se smíchem
„ne, moje mikina"
„jé, promiň úplně jsem na ni zapoměla! Pojď se mnou" zavolala jsem na něj zpět a pokynula rukou aby přišel sem.
pustila jsem ho dovnitř a vyšla nahoru do pokoje.
„ashleyy?" zavolal na mě
„co je?" zařvala jsem
„je tu vzkaz.."
„a co je na něm?"
„Ahoj Ash, doma jsem byla ale dnes v noci už nepříjdu, vrátím se až zítra. Pusu Mamka" přečetl
„aha" zakřičela jsem a vzla do ruky Camovo mikinu a seběhla dolů
„takže tady budeš v noci sama?" zeptal se
„už to tak vypadá....na" podala jsem mu mikinu
„a nebojíš se tady?" zeptal se celkem starostlivě
„huh, trochu" odpověděla jsem potichu
„a...nemám tady...spát?" vykoktal ze sebe
„tak...klidně, vždyť to nic není" utěšovala jsem spíš sama sebe
„dobře...jen zavolám mamce aby o tom věděla"
Večer jsme koukali na nějáký horor, a protože horory nesnáším celý film jsem spíš ječela Camovi do hrudi.
„nechceš čaj?" zeptal se když film skončil
„jo to by bylo fajn" řekla jsem vděčně „ale počkat, ty nevíš kde co máme!" zavolala jsem na něj kdyŽ se zvednul „radši to udělam já, radši se posaď a hezky z dalky sleduj mistra!" řekla jsem se smíchem
„ne! já to udělám" začal se hádat cam
„neee, já" začal závod  růžně jsme do sebe po cestě strkali až jsem skončila přimáčklá na zdi pod ním. Pár vteřin jsme se koukali jeden druhému do očí a mě to přišlo jako věčnost. najednou, ani nevím jak mě začal líbat. Po chvilce mě zvedl ze země a přitiskl ješte silněji na zeď. Uvědomila jsem si co vlastně dělám.
„Dost, stačí" řekla jsem docela klidně mezi polibky a on mě pomalu položil na zem.
„já....promiň" řekl a uhýbal pohledem zatímco se drbal na krku ze zadu.
„ne...nemáš se za co omlouvat..."
„ale..."
„dělej jakoby se nic nestalo, jakej chceš čaj?" řekla jsem po cestě k varné konvici a usmála se na něj
„tak, dobře....chciiiii, borůůůvkovej!"
„jsi jako mladší brácha kterýho jsem nikdy neměla"zasmála jsem se
„myslíš že by tě tvůj brácha tak úžasně líbal?" bylo víc než očividné že se mu vrátilo sebevědomí
„hej, co jsme si řekli?" okřikla jsem ho „ale souhlasím" mrkla jsem
„jo...tak co bude s tím čajem? host čeká!" řekl pohotově a ukázal ja sebe
„tak ať si host poradí sám!" řekla jsem a vyplázla na něj jazyk
„promiň, promiň.." zvedl omluvně ruce
Udělala jsem čaj a vrátili jsme se na gauč. Nevím kdy, ale usnuli jsme tam.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

promiňte za to dlouhé čekání ale zrovna se stěhujeme a já už tuhle část měla napsanou asi před 3 dny ale spadnul mi Wattpad a všechno se to smazalo. To se může stát jen mě!:(:D
doufám že se vám ta čast líbí:)))
Votes
Comments
Follows
neuškodí 3:D :D