Something else (Cameron Dallas)

Fifth (part 2/2)

Když jsem uslyšela zabouchnutí dveří rozplácla jsem se na gauč. Pohed na mě musel být směšný. Chvilku jsem jen tak nehybně ležela a přemýšlela nad tím co se stalo. Trochu jsem se zasmála, museli jsme vypadat vtipně. Můuj úsměv se vypařil ve vteřině když jsem slyšela jak se dostávají klíče do zámku. Zvedla jsem se z pohovky a koukla se kukákem u dvěří kdo to je. No jistě, mamka. Otevřela jsem. „ahoj, je tady ještě...ten kluk?" usmála se mile tak jako vždycky. „N-ne"vykoktala jsem když jsem si vzpoměla na Cama. „já jsem vás tady v noci vyděla a...řekla jsem si že vás nechám o samotě." oznámila. „aha...mohla jsi v klidu přijít spali jsme" usmála jsem se. „ale on..jak se vlastně jmenuje?" řekla když přecházela do obýváku a já za ní. „Cameron" odpověděla jsem jednoslovně. „Tak Cameron se mi nezdál že spí, když mě viděl přišlo mi že se na mě usmívá." řekla mamka a já se trochu vylekala. „n-né to se ti zdálo asi jsi byla moc unvená nebo tak, on se občas se usmívá když spí" snažila jsem se aby moje odpověď nezněla tak zmateně a to se mi opravdu nedařilo. „jo tak on se občas usmívá když spí, tak to by mě zajímalo kolikrát jsi ho sledovala při spánku?!" řekla aby mě naštvala a zasmála se. Asi vám to přijde nemožné ale taková moje mamka prostě je, ona ještě nevyrostla. Občas má sice dny kdy je ta nejchytřejší, nejlepší a...asi jako každá matka. Ale my dvě spolu máme opravdu bazvadný vztah. „jednou, dneska ráno protože spí strašně dlouho" vysvětlila jsem. „a za jak dlouho jdeš do práce?" dodala jsem. Dělá mi strašný problém zapamatovat si v kolik mamka chodí do práce jaký den. „dneska jdu docela brzo, asi ve 12:30" odpověděla. Neměla jsem ponětí o tom kolik je hodin a ak jsem se poívala na mobil. Bylo 10:49. „aha.." řekla jsem pořád zahleděná do mobilu. Na tváři mi vykouzlila úsměv zpráva od Camerona. „Promiň za to ráno, asi ti připadám jako magor co?xx" Nevím co na té sms bylo tak zajímavé že jsem se usmála...možná mě potěšilo jen to že mi napsal. vždyť jsem s ním mluvila ani ne před hodinou. Jsi do něj zamilovaná! říkal hlásek v mojí hlavě  „až po uši!"  řekl ten druhý. „čemu se směješ?" řekl třetí...probudila jsem se když jsem zjistila že třetí hlasek byla moje mamka. „em...jedný zprávě od-" nesthla jsem dopovědět. „od Camerona že jo!" zakřičela jako nějáká puberťačka. Měla pravdu, i když já jsem jí chtěla říct že je od Jessy...potom mi došlo že je dobře že mě přerušila, i ona totiž ví že se s ní nebavím. Nebo spíš ona se mnou. „jo.." přiznala jsem s úsměvem „ani nechci vědět co ti píše" zamumlala a trochu se zasmála. Je jako nejlepší kamarádka která za mě má zodpovědnost a je o několik let starší. Asi jsem divná. Jasně že jsem divná. „když jsi se se mnou začal bavit, bylo mi hned jasný že jsi trochu vadnej. Ale jsem taky magor když jsem udělala to co jsem udělala!:D" napsala jsem mu. obratem mi přišla odpověď „měla jsi mi začít vymlouvat že jsem magor a cpát mi do hlavy jak jsem úžasnej!:D" To je idiot. „mamíííí!?" zavolala jsem na mamku...nevěděla jsem kde je. „jsem nahoře!" zavolala na mě. vyběhla jsem po schodech za ní. Zase měla v ruce koště. Ano, chová se jako dítě ale když přijde na pořádek je to správná matka. „v kolik přijedeš dnes domuu?" Vždy protahuju koncovky když o něco prosim nebo tak... „proč?" odpověděla otázkou „chtěla jsem někam jít večer, ale jestli přijedeš brzy zůstanu doma" usmála jsem se „no dneska mám dvojitou směnu tak asi přijedu až v noci.... tak si jdi" opětovala mi úsměv „jsi nejlepší" obejmula jsem ji „no to já vim" odpověděla. „chceš pomoc?" zeptala jsem se „ne, akorát se mi budeš motat pod nohama" řekla „tak ok, ale já ti pomoct chtěla!" řekla jsem a běžela zase dolu. „tak promiň..:( co děláš večer?" odepsala jsem Camovi. Odpověď zase dorazila po ani ne minutě. „nic...ale žádný kluby, zítra je škola!:D" 
„stejně do klubů nechodim, je tam moc lidí:'D nechceš někam? myslim ven z města"
„tak jo...pak můžem přespat u mě:P" odepsal, nenávidím toho smajlíka.
„ok, pak ti napíšu.xx" napsala jsem 
„a mamííííí?!" zavolala jsem „jo můžeš" řekla automaticky „vždyť nevís co chci.." řekla jsem „chtěla jsem se zeptat jestli můžu přespat u Cama.." oznámila jsem když jsem znovu doběhla k ní „jo můžeš...ale nazapomeň źe jdeš zítra do školy tak moc neponocujte!" usmála se „děkujuu" taky jsem se usmála a běžela dolů. S mamkou jsme se koukali na televizi a ona potom odjela do práce.