Something else (Cameron Dallas)

Second

Jela jsem po svý obvyklý cestě. Vedla těsně vedle lesa  a nikdo tudy nejezdil, celkem to tu nahánělo strach. Ahhh...moje oblíbená písnička- nirvana- smels like teen spirit. Zpívala jsem z plných plic, tak jak to dělám vždy. řízení jsem se moc  nevěnovala a najednou PRÁSK! něco do mě narazilo, nebo spíš já do toho, rychle jsem vylezla z auta a šla se podívat co to bylo ale nic tam nebylo, couvla jsem tedy abych koukla jestli to není pod autem. Nic. Absolutní nic. Po nejspíš zvířeti mi zůzstala jen krev na nárazníku. Bezva. Nejen že jsem srazila zvíře a nemůžu mu pomoc, teď pojedu celou cestu se zakrváceným autem. No nic, na kraji týhle stracený cesty je taková kamioňácká benzínka tak tam zkusim zastavit jestli tam mají i mytí aut. Doufám že starý kamioňácký chlapy budou mít pochopení pro auto od krve a jeho křehnkého, ženského řidiče. Jela jsem dál po cestě a přitom pŕemýšlela nad tím co udělám když nebudu moct umýt auto na benzínce. Joo, tady je...a je na ní i ruční mytí aut, super. Dojela jsem tam zaplatila jsem zaměstnanci který myčku obsluhoval 
„koho jste zabila slečno?" řekl tak 40ti letý vousatý chlap se smíchem
„ále narazila jsem do mrtvé srny ve prostřed vozovky, lidi jsou prasata když něco srazí a nechají jen tak se tam povalovat" zalhala jsem, dělám to často.
„tak to pak jo, chcete pomoc?"
„né, je to v pořádku děkuji" usmála jsem se a chlapík jménem Jeff, jak jsem si přečetla na jeho jmenovce odešel. Umyla jsem auto a mamce napsala že přijdu o chvilku později domů, neodepsala, ale na to jsem byla zvyklá. Mamka je servírka takže často dělá do noci a nestíhá mi při práci odepisovat, jen jsem jí to chtěla dát vědět protože jsem nevěděla jesti je doma nebo v práci. Domyla jsem auto a nasedla do něj, odjela domů a lehla si na postel, pořád jsem přemýšlela co to bylo, často mě sice má mysl unášela do jiných světů ale když mě z nich zase vyplivla přemýšlela jsem nad tím a taky nad Cameronem. Co mi mohl připomínat? už vím! je to on, ten kluk z mojí hlavy. vidím ho všude! To je on! Co teď? Mám mu to říct? „ne, blbost!" namítal mozek „řekni mu to, možná o tom něco ví" říkalo srdce. posadila jsem se a v tom mě má mysl unesla kamsi zpět do temného lesa, opakoval se celý sen, spadla jsem do jakési nory tam mě objal ten kluk, tedy Cameron, a já už čekala že budu zase sedět doma na posteli ale ne- sen pokračoval, najednou jsem cítila jak mě k sobě Cam neskutečně pevně přitiskl a tak jsem se snažila odtrhnou ale nešlo to, měl moc velkou sílu 
„pust mě!" protostovala jsem 
slyšela jsem jen něco jako zavrčení a pak mě pustil. šla jsem na druhou srtranu toho místa BUM! a sen skončil! nenávidím to! bože můj. Asi bych už měla jít spát, je už 9, čas utíká hodně rychle když jste mírný psychopat. Mamka tomu naštěstí nevěřila a pořád ve mě měla důvěru. Jinak by mě doma samotnou nenechala. lehla jsem si a jako obvykle mi trvalo asi hodinu než jsem usnula, ale na to jsem byla zvyklá, proto taky chodím spát tak brzo.
------------------------------------------------------------------------------------------------
lidi? vím že vás to čte asi 20 ale jestli se vám to líbí dejte mi aspoň 1 vote nebo komentář ať vím jestli psát dál nebo ne, protože jestli se to nikomu nelíbí je to zbytečný:D takže prosím o názor:))