Are you my family? (Přepisuji)

Co to tady maš?

POHLED LYRA
Ráno jsem se vzbudila a Pansy seděla na postely a  prohlížela si mou tvář. Protože jsem byla ospalá zapoměla jsem že nejsem namalovaná. Sedla jsem si na postel a chvilku na ní koukala.

"Co to máš na tý tváří?,,  Zeptala se Pansy a já se vzpamatovala. Ruka mi rychle vyletěla na tvář aby mou jizvu zakryla.

"Tak co to tam máš za tu jizvu?,, Znovu se zeptala Pansy

"Nooo,, snažila jsem se odvést řeč. "Tak dělej teť už se z toho nevymluvíš.,, Rychle řekla Pansy abych to nezkoušela zamluvit.

"Tak jo, no hele když mi bylo 5 tak jsme byly s Andromedou a Nymf na hřišti a já jim utekla. Šla jsem do takové uličky kde byla skupinka asi 4 lidí v černém oblečení. Šla jsem za jedinou ženou nebo slečnou a zatahala jí za šaty. Ona se otočila a snažila se mě poslat pryč ale já nešla. Tak vytáhla hůlku a seslala na mě cruciatus. Ale ono to vůbec nebolelo jen jsem cítila jak mi praskla kůže trochu to štíplo ale jinak jsem nic necítila. Když kouzlo skončila přiběhla Andromeda a koukala si stou Belatrix do očí. A pak Belatrix a ostatní utekly. Když jsem se pak Andromedy ptala říkala cituji " Je to tvoje krev neublíží ti to a matka tě "proklela" takže se ti nic nestane dokud tě nepotká,, a tak vlastně nevím co si mám myslet,, dokončila jsem svůj dlouhý proslov

"Jako že by si byla příbuzná s Belatrix Lestrange?,, Zeptala se Pansy

"Asi jo,,

"Takže by si mohla být i její dcera?,, Přemýšlela Pansy

"No asi jo ale to není všechno, když mi bylo 9 tam jsem se na to Andy ptala co tím myslela a tak a jak to vlastně ví, no a ona řekla: že když mě matka dávala do dětského domova tak mě očarovala takovím mateřským poutem a tak mi nemůže ublížit nikdo. Do doby než najdu svou "pravou" rodinu. (Opravdu to dala do uvozovek jako by věděla kdo) tak se kouzlo zruší a bude mě tak ochraňovat moje vlastní krev. A prý až poznám svou matku tak mi odčaruje jizvu,, dokončila jsem svůj vele příběh.

"Tak to je síla,, povzdechla si Pansy a já přikívla.

"To jo ale já nemůžu být její dcera, koukni se na Maiu, promiň,, omluvila jsem se Pansy
"No prostě nejsem jí ani trochu podobná,,

"To sice ne ale si podobná Dracovi,, zase přemýšlela Pansy

"Né! Já nejsem podobná Dracovi ani trochu,, vykřikla jsem

"Ty si to jenom nechceš přiznat že jo?,, Zeptala se mě a já jen přikívla.

Šly jsme si udělat raní hygienu, oblékli jsme se a vyrazily na snídani.

Ahoj dnešní kapitola je sice kráčí ale to vám doufám nevadí. Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Percabeth214