Rozlepila jsem oči a párkrát zamrkala, bolelo mě snad celé tělo a klepala jsem se zimou jak osika.
Vyhoupla jsem se do sedu a viděla jsem stát ve dveřích tmavou siluetu člověka, s mojí smůlou to byl jako vždy můj otec. „Vstávej!" Zakřičel. Jeho hlas se rozlehl po celém sklepě a vydal se směrem ke mně. Hrubě mě chytil za zápěstí, které drtil tak moc, že jsem měla co dělat, abych nevykřikla bolestí.
„Jak si dovoluješ tak dlouho spát? Mazej udělat snídani a uklidit celej barák!" Jen jsem mlčky přikývla a vydala se do kuchyně připravit snídani pro tátu a pak následně uklidit celej dům, koneckonců jako vždy.
Když jsem vše uklidila a chtěla se vydat do svého sklepa, táta mě zastavil...
Ahuuuuj ❤️
Doufám že se vám příběh zatím líbí, 😍
Jinak se omlouvám za všechny chyby co v textu najdete.
💘Love u💘
ČTEŠ
Unforgettable
FanfictionPROBÍHÁ KOREKCE Změnil se mi život ze dne na den, nikdy bych nečekala že budu mít takové štěstí po tom, co mi od smrti mé matky život hází jen klacky pod nohy. A nebo se pletu a bude to pořád stejné?
