Unforgettable

004

Nějákou tu dobu jsem zíral na její jizvy. "Hele Abby?„
"A-ano?„
"Co ti tvůj táta udělal naposledy?„ Ty jizvy jsou tak škaredé a zahnisané a některé i celkem čerstvé.
"N-no a-asi 3 d-dny zpátky j-jsem u-uklouzla a spadla n-na zem s-společně s n-nábobím,rozbilo se... t-táta byl n-na mě h-hodně naštvaný, t-tak vzal n-nabroušený nůž a p-pořezal mě. No t-takhle to bylo v-vždycky...k-každý den.„ Hlavu si zabořila do dlaní a začala brečet.
"Shhhh neplakej tady jsi v bezpečí„ jemné jsem jí pohladil po vlasech.

"Teď už se nemáš čeho bát, tady jsi v bezpečí„ Řekl jsem jí. Jen přikývla a dál mlčky seděla. "J-já jen m-mohla b-bych se z-zeptat jak s-se j-jmenujete?„
Teď mi došlo že jsem se jí vlastně ani nepředstavil. "Ehm jasně zapoměl jsem se představit, jsem Marcus ale říkej mi Mac„ odpověděl jsem jí
"d-děkuji Marcusi" pípla.

.

Abby předchvílí usnula, odnesl jsem jí do pokoje. Musel jsem se pro sebe usmát. Konečně mám po dlouhých měsících samoty nějakou tu společnost.

Odebral jsem se zpátky do obýváku, když v tom mi přišla zpráva od mého bráchy Martinuse.
"Macu přijiť prosím do baru, musíme něco rozebrat."
Jen jsem si říkal co chce zase rozebírat, no nic napsal jsem vzkaz na papírek s tím, že jsem si šel něco zařídit a večer se vrátím, připl jsem to magnetkou na ledničku a odešel za Tinusem.

Abby
Probudila jsem se v měkké posteli. Celkem jsem se divila jelikož poslední co si pamatuju je, jak jsme s Marcusem seděli v obýváku. Pomalu jsem se postavila a vydala se po schodech dolů. Postupně jsem prošla celý dům a Marcus nikde, tedy až teď jsem si všimla vzkazu na ledničce. Jelikož jsem nevěděla co budu dělat a pořád se bojím a nechci něco pokazit, tak jsem se jen porozhlížela po domě. Má to tady opravdu moc hezké.

                                         *

Momentálně je 10 hodin večer a Marcus pořád nikde.

Už jsem slyšela klíče v zámku! Ulevilo se mi, že už je tady. "Marcusi" Doběhla jsem za ním.
Jen to ne! Řekla jsem si pro sebe. On je opilej...
"Co chceš!!????!„ zařval po mě a odstrčil mě dostatečnou sílou k tomu, abych spadla a bouchla se hlavou do skříňky. Začala mi trochu téct krev, ale ignorovala jsem to. "M-marcusi j-j-ja..„
"Co kurva chceš??!? Nestačí ti že jsi tady? Měl jsem tě nechat u tvého táty, aby jsi klidně chcípla!„ V tu chvíli jsem sjela po zdi na zem, nohy si přitáhla k břichu, hlavu jsem si založila do dlaní a začala jsem brečet. Najednou jsem cítila že stojí  (bez dvojsmyslu😂) nademnou, tak jsem se na něj podívala, silně mě chytil za zápěstí abych se postavila. Bolestí jsem zasténala. Jen jsem se mu podívala do jeho tmavých čokoládek a na to jsem ucítila na mém levém líčku štiplavou bolest, spadla jsem na zem a ještě aby toho nebylo málo, tak mě kopl do břicha.

Ležela jsem na zemi a bolestí naříkala. Sice jsem se ho bála, ale ze začátku se ke mně choval tak hezky a i když se opil, nemyslela jsem si že bude takový. Asi jsou všichni stejní, jak jsem si mohla myslet že by byl na mě někdo hodný?

Viděla jsem jak Marcus leží na gauči a pravidelně oddychuje. věděla jsem že spí, tak jsem se zvedla a běžela jsem ke vchodovým dveřím, otevřela jsem potichu dveře a běžela jsem pro mě neznámo kam, ale hlavně co nejdál...

Ahuuuj
Omlouvám se za všechny chyby.
Snad se vám další díl líbí.✨