Unforgettable

002

"Počkej" zakřičel, doběhl ke mně a chytil mě za mé špinavé tričko.
"domluvil jsem se s jedním pánem, který se na tebe přijede zítra podívat, nabídl mi za tebe dost dobré peníze, tak se chovej slušně rozumíš!"Přikývla jsem, on mě pustil a já odešla zase zpátky do sklepa.

On mě chce někomu dát jako nějakou starou hračku??!! Ale zase na jednu stránku byla jsem ráda že odsud odejdu, ale bojím se kdo to bude, co když bude stejný jako táta? Co když mě bude taky mlátit a všechno to co mi dělá on.
Takhle jsem přemýšlela ještě dost dlouho, ale teď už musím jít chystat oběd, přece jen nechci to schytat tak, jako předevčírem.

Next day

Ráno přišel táta a začal řvát víc než kdy jindy
Bála jsem se ho proto jsem se natlačila ke zdi, schoulela se do klubícka a začala se třást. "Vstávej ty špíno a pojď nachystat snídani!"

Došla jsem do kuchyně, udělala snídani a chystala se odejít, v tom na mě ale otec zarazil "kam si myslíš že jako jdeš"
"N-no do s-sklepa" vykoktala jsem ze sebe "Na to zapomeň za hodinu tady bude ten pán, takže ty to tu pořádně uklidíš a ani drobeček prachu tady nebude, jinak víš co tě čeká" Přikývla jsem a pustila se do uklizení.

   Někdo zazvonil a jediné co jsem slyšela byly otcové kroky ke dveřím a pak následně mužské hlasy.

Marcus
"Aaa dobrý den, očekával jsem váš, pojďte dál" přivítal mě muž ve středním věku. "Dobrý den"opětoval jsem mu pozdrav a následoval jsem jeho kroky, které mířily do kuchyně ke stolu.

"Abbyno pojď sem dělej!" Zakřičel až jsem se ho lekl i já, ale snažil jsem se to nějak ignorovat.
Čekal jsem že z některého pokoje výjde nějáká přemalovaná a namyšlená puberťačka, přece jen mi její otec říkal, jak je nevychovaná, nedá se to s ní vydržet a takové věci, takže moje očekávání byly asi nějaké takové. Ale jakmile jsem viděl tmavou siluletu člověka vycházet ze ehm sklepa? Moje představy o nějaké přemalované teenagerce vymizely hned potom a pak i když jsem jí spatřil. Vyhublá na kost, že bych se bál, aby udržela pouhý příbor v ruce, oblečení roztrhané a špinavé od prachu, a všude na rukách a obličeji nějaké šrámy.

Abby
Když jsem přišla do kuchyně, už tam sedel otec s tím pánem.
"Abbyno udělej kafe pro mě a tady pro pána a pohni si" Zakřičel na mě. Rozklepala jsem se a šla udělat tak, jak řekl.

  Nechtěla jsem šmírovat ale moc mi to nedalo a přece jen jsem trošku poslouchala rozhovor mezi mým otcem a tím pánem.

"Tak podívejte se pane, buď jí berete nebo ne, nemám na zbytečné kecy okolo moc času, takže to musí být opravdu co nejdřív."

když jsem jim udelala kafe, položila jsem jim to na stůl, mezi tím jsem zachytila jeho temný pohled a neutrální výraz na tváři. Nějak jsem se to snažila odignorovat a odešla jsem zpátky do toho hnusně temného sklepa.

   Mé myšlenky směřovali směrem k němu. Ty jeho hnědě kukadla, špinavé blond vlasy a celkově, byl dost pohledný.. ne dost Abbyno nemůžeš takhle přemýšlet, je to jen další tyran, je stejný jako tvuj otec!! Říkal mi hlásek v mé hlavě.

Marcus
"Tak podívejte se pane, buď jí berete nebo ne, nemám na zbytečné kecy okolo moc času, takže to musí být opravdu co nejdřív„
Běhěm rozhovorou jsem pokukoval po Abby, jak běhala okolo kuchyňské linky. Jsem hrozně zmatený a je asi hodně věcí co by mě zajímaly.
"Tak co berete jí?„ probudil mě z mého přemýšlení otec amálie. "Hmm asi ano„ koneckonců nějakou tu pokojskou či něco takovýho se mi doma hodí, takže proč ne.

"Abbygail pojď sem!„ zakřičel její otec a já sebou malinko škubnul, ale i tak jsem stál u dveří a sledoval celou situaci. Přitiskl Abby na zeď a nějakým kusem hadru jí obmotal ruce. "Tohle si myslím že není úplně potřeba„ "Ale je věřte mi, při nejlepším by vám utekla„ Dál už jsem byl sticha a jen jsem společně s amálií nasedl do auta a odjely jsme.

Abby
Nasedly jsme si do auta a vydaly se... pro mě neznámo kam. Přes tmavá okénka jsem nic neviděla, ale cítila jsem na sobě jeho tmavý pohled, pod kterým jsem se cítila jako nahá.

  Z ničeho nic zastavil na krajnici, obešel auto a mířil si to ke mně. Nechápala jsem jeho chování, chce mě teď nechat tady? nebo mě tady zabít? Začalo mě to celkem děsit. Přistoupil ke mně, vzal kus hadru a rozvázal mi ho, tím pádem jsem měla ruce volné. Chvíli jsem se na něj zmateně dívala, protože jsem nevěděla, proč to udělal. Pak přešel zpátky, sedl si na místo řidiče a rozjel se dál.

"Nemyslím, že by jsi mi ublížila, ale radši jsem zamknul, kdyby ses pokoušela utéct„ řekl po chvilce jízdy. Dál už jsem to nějak nerozebírala a hleděla si svého. Za nedlouho jsme dojely na místo, vystoupila jsem z auta a na dům jsem zírala s otevřenou pusou. Tak ten chudobou určitě netrpí. Pomyslela jsem si. Obrovská bílá vila v menší uličce obklopená obyčejnými rodinnými domečky. Hezky se tu vyjímala jako bílá růže uprostřed padesáti červených.

   Nemám ponětí jak dlouho jsem tam takhle zírala, ale asi dost dlouho vzhledem k tomu, že mě chytl za zápěstí a táhnul do domu. Až teď jsem si uvědomila, že vlastně ani neznám jeho jméno, takže ani nevím s kým mám tu čest.

"Pojď!„ řekl rázně a já ho raději poslechla. Nehty mi zarýval do kůže a při prudkém škubnutí, které následovalo hned po tom, co mě vtáhl do předsíně jsem syskla bolestí. Jako reakci na to mě hned pustil a zabouchl domovní dveře. Pak se zul a čekal, až tak učiním i já.

  Vešla jsem dovnitř a byla jsem udivená, no očividně tady bydlí sám, když v předsíni jsou jen jedny boty a nějaké ty papuče.

  Pokynul mi ať jdu za ním. vedl mě vcelku dlouhou chodbou a pak po schodech nahoru. Už jen z toho jsem měla lepší pocit, jelikož mě nevedl někde dolů do sklepa, ale právě naopak.
Mlčky mě dovedl do "mého pokoje" a já ztratila dech.

  Čekala jsem, že mě odvede někde do sklepa, kde budu žít jak doteď v zatuchlé místnosti se čtyřmi zdmi pokryté plísní a na studené zemi přikrytá kusem kartonu, ale právě naopak, stála jsem ve dveřích mého nového pokoje, po pravé straně byla vcelku velká postel, vedle ní byl psací stůl společne s oknem ze kterého dopadaly paprsky sluníčka, po levé straně byla obří skříň se zrcadlem a nějaké ty poličky a byly tu i dveře, tipovala bych, že za nimi bude koupelna. Bylo to krásné a útulné.

"No klidně se můžeš jít teď osprchovat, měl by tam být nějaký ten sprcháč, šampón i ručník, jen s oblečením to bude trošičku horší, půjčím ti nějaké svoje a zítra zajdeme na nákup. Jo a až se dáš dokupy tak přijď zamnou dolů.„ Dořekl bez jakéhokoliv náznaku emocí svůj monolog a odešel.

  Zůstala jsem tam tedy sama a udělala jsem přesně tak, jak mi řekl. Vyslekla jsem ze sebe oblečení..no ono se tomu nedá ani říkat oblečení, spíše ty zaprášené a roztrhané hadry co jsem na sobě měla a vlezla jsem si do sprchy. Bylo příjemné cítit jak kapky vody stékají po mém těle a zároveň se odplavuje i všechen ten prach a špína do odpadu.

Vylezla jsem ze sprchy, usušila jsem se, vlasy jsem si svázala do drdolu a oblékla si nějaké to tričko a tepláky, které mi tu nachystal.
Když jsem měla hotovo, podívala jsem se do zrcadla a zděsila jsem se svého vlastního odrazu. Obří kruhy pod očima, jizvy a různé modřiny po mém těle. Rozhodla jsem se to dál neřešit a vydala jsem se po schodech dolů tak, jak chtěl.

Ahuuuuj
Tak je tady další díl, doufám že se líbí
Brzy čekejze nový!🩷