,,Proč chodíš dot tohoto lesa? Není to uprostřed ničeho?" zeptal se chlapec, když se hrabal v troskách domku, převraceje cihly, občas vypískl, když mu na prst vylezl nějaký brouk, který tam žil, což nutilo staršího ke smíchu pokaždé, když tak udělal.
,,Oh, zdědil jsem tu pozemek, teď mi tahle část lesa patří.." zasmál se, když si kontroloval akordy na písničku Svatební, kterou menší vybral, protože zní prý vesele.
,,...A kráčejí před oltář,
hou, hou, hou, zvony bijí..."
,,Nebudeš to tu kácet, že ne.." řekl trochu vylekaně menší a sledoval staršího, který měl pocit, že na odpovědi závisí život.
,,Ovšem že ne" odpověděl a přestal brnkat na kytaru. Chci se tu o to starat možná...možná si postavit nějakou malou chatku, jen bych tam byl sám" přemýšlel a ucítil roztřesenou ruku, hebkou, ani studenou, ani teplou, jak ho roztřeseně chytá za tu jeho, kterou měl položenou vedle sebe. Dech menšího byl trochu splašený, když promluvil.
,,Můžeme...můžeme tam být sami spolu" řekl nejistě a usmál se, když viděl rozjařený, téměř dětský a široký úsměv staršího, který rychle přikyvoval.
ČTEŠ
Fire /larry/
Fanfiction,,Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát.." zněl hluboký hlas, zpívaje, doprovázený kytarou do které se jemně navážel prsty. Oheň plápolal, dřevo praskalo a les šuměl, než...
