Chlapec byl od té doby tichý, skoro až smutný, ale to byla jen domněnka staršího, který ho sledoval. Vlastně nemluvil ani jeden z nich, mladsí se topil hluboko ve své mysli, celé noci, poslouchaje praskání ohně, brnkání na kytaru. Celé noci zíral do ohně, když bylo po dešti, sledoval les, občas vypadajíc jakoby něco právě prožíval, jakoby byla jeho mysl daleko pryč, možná na jiném místě, možná v jiném čase, to už si starší domýšlel.
Starší se trápil svou chybou, kterou zkazil to, co měli, utápěl se ve strachu z myšlenek menšího, je snad možnost, že ho opustí? Že jednoho dne přijde a chlapec tu nebude sedět?
Zvuk, který toto ticho, plné šumu lesa a zvuků ohně byl smutný a tichý hlas menšího, který stále zíral do ohně když se ptal. ,,Proč?" promluvil nepřítomně.
,,Proč co?" zmátl staršího, který neočekával, že by menší mohl sám od sebe promluvit
,,Proč jsi to udělal" pořád, jakoby jeho mysle ještě pořád plula všude, jen ne tady a teď.
,,Přišlo mi to v tu chvíli správné...jsi prostě-hodný a-a krásný a já myslel-prostě..." koktal starší a k jeho překvapení, byl odezvou na jeho proslov smích, vycházejíc z úst malého chlapce.
,,Taky mi to přišlo fajn.." a starší se musel smát, když se malý začal červenat a s trháním koutků, zadržujíc své rty k úsměvu ho jemně bouchl do ramene.
ČTEŠ
Fire /larry/
Fanfiction,,Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát.." zněl hluboký hlas, zpívaje, doprovázený kytarou do které se jemně navážel prsty. Oheň plápolal, dřevo praskalo a les šuměl, než...
