,,Až zítra ráno v pět,
přijde ke mě kněz,
řeknu mu že se splet,
že mě se nechce, do nebes.
Že žil jsem jak jsem žil,
a stejně tak i dožiju.." zpíval hluboký hlas se zavřenýma očima a úsměvem, když hrabal do kytary.
,,Co jsem si nadrobil,
to si i vypiju.." dozpíval jemný hlásek vedle něj, oba slzy v očích.
,,Je zvláštní, jak tě ta písnička nutí k úsměvu a zároveň se ti chce plakat" řekl menší.
,,Proč pláčeš ty?" zeptal se zelenooký zvědavě a sledoval, jak si chlapec utírá navlhlé oči.
,,Slíbíš, že to nikomu neřekneš?" díval se na něj štěněčíma očima a kdyż starší přikývl, nejistě začal ,,Znám to tu...žil jsem tady"
,,Počkej ale-"
,,Dozpíváš mi tu písničku?" zeptal se opět, tak krásně a jemně, jakoby mu nikdy nikdo neublížil. A Harry věděl, že teď už určitě nic neřekne.
,,Až zítra ráno v pět,
poručík řekne pal,
škoda bude těch let,
kdy jsem tě nelíbal..."
ČTEŠ
Fire /larry/
Fiksi Penggemar,,Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát.." zněl hluboký hlas, zpívaje, doprovázený kytarou do které se jemně navážel prsty. Oheň plápolal, dřevo praskalo a les šuměl, než...
