Navzdory všemu, se chvíle u ohně, které spolu oba rádi trávili, nezměnily, jen jich bylo méně. Začínalo totiž chladnout a občas spolu chodili do města, to také byly krásnè chvíle.
I když se se menší necítil mezi velkým množstvím lidí dobře, dokonale to zvládal a kdyby byl malé dítě, jistě by dostával odměnu jako byly bombóny, namísto toho dostával -dobrá, bombóny taky,- sladká obětí a polibky, které si nez ostychu bral od jeho většího společníka. On by mu za cokoliv dal i celý svět, pokud by na něj menší jen pomyslel, dal by cokoliv aby viděl u menšího úsměv.
Jednou nocí jako tato byla když spolu leželi v lese, oheň praskal a oni sledovali hvězdy, když jim padaly listy unavených stromů do obličeje. ,,Víš co na tobě mám rád?" porušil ticho zelenooký a menší na něj stočil usměvavý pohled.
,,Jak jsem malý." odpověděl jistě s úšklebk, starší se zasmál.
,,Dobře, to také, ale myslel jsem to, jak přemýšlíš, jak jsi vyspělý, přesto moje malé koťátko." menší se lehce začervenal a sklopil pohled k jejich nohám. ,,Jak jsi rozumný, mnohem víc než já, zároveň tak dětinský, i tak se tu se mnou válíš, i přes všechen rozum a čas, který jsi si prožil by tu jiní nebyli." zasmál se a vtiskl polibek na jeho červenající tvář.
,,Blbneš." zasmál se menší, aby uvolnil pro něj trapnou situaci a štouchl do staršího, který se na něj otočil.
,,Z jednoho malinkého chlapce." zašeptal mu do ucha starší a smál se dalšímu červenání na tváři druhého.
ČTEŠ
Fire /larry/
Fanfic,,Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát.." zněl hluboký hlas, zpívaje, doprovázený kytarou do které se jemně navážel prsty. Oheň plápolal, dřevo praskalo a les šuměl, než...
