,,Až mě zítra ráno v pět
ke zdi postaví, ještě si naposled
dám vodku na zdraví,
z očí pásku strhnu si,
to abych viděl na nebe,
a pak vzpomenu si,
má lásko na tebe..." hrál zelenooký pomalu a sledoval se smutkem oheň.
,,Jaktože jsi tu pořád?" ozval se jemný hlásek a zase zelenookého vyděsil natolik, že upustil kytaru, naštěstí na mech. Nemluvili, nikdo z nich nic nepovídal, oba byli až příliš pohlceni písničkou a smutkem, který jim způsobovala a i když to dělala, i když je dělala smutnými, nemohli přestat zpívat.
,,Až zítra ráno v pět,
prádlo půjdeš prát
a seno obracet,
já u zdi budu stát,
tak přilož na oheň
a smutek v sobě skryj,
prosím nezapomeň,
nezapomeň a žij, na na..." píseň v sobě opět nesla smutek a bolest, které se jí držely, i když jste příliš neznali proč, i tak jste cítili tu bolest, svírající váš hrudník, když jste zpívali.
Zpívali a chlapec udělal věc, co nikdy předtím, když si utřel slzu, která mu utíkala po tváři, opřel se hlavou o Harryho rameno a zavřel oči.
,,Taky tě mám rád, ale je to špatně, moc špatně." zašeptal tehdá.
ČTEŠ
Fire /larry/
Fanfic,,Ještě hoří oheň a praská dřevo, ale už je čas jít spát, támhle za kopcem je Sarajevo, tam budeme se zítra ráno brát.." zněl hluboký hlas, zpívaje, doprovázený kytarou do které se jemně navážel prsty. Oheň plápolal, dřevo praskalo a les šuměl, než...
