Avengers- Obviněná

Nepřítel mého nepřítele je můj přítel.

Dny ve vězení ubíhaly stejně.Ráno byl v sedm budíček, následovala snídaně o půl osmé. Pak šly pracovat do dílen. Říkám šly protože to byla ženská věznice. Vyráběly hračky a jiné věci. Pak následoval oběd a odpolední klid,asi do tří. V odpoledním klidu mohly jít ven, teda na dvůr. Nebo taky do knihovny, kde byla Pepper častěji než venku. Pak bylo každodenní cvičení, v sedm večeře a o půl osmé byly v celách. Večerka byla v deset. A tak to chodilo každý den. Jen jednou měsíčně byly povoleny návštěvy. Za Pepper chodili jen její rodiče,kteří snad jako jediní věřili v její nevinnu. To za Lucy nechodil nikdo. Pepper dostala jako dárek karty a tak po večerech, ještě než se zhaslo hrály karty.Jak tak jednou seděly a hrály Žolíka, Lucy začala ožehavé téma.

"Ty Pepper,napadlo tě někdy že bys utekla?"

"Každé ráno."

Společně se tomu zasmály.

"Ne já to myslím vážně."

"A jak to prosím tě chceš udělat? Tohle je nejhlídanější ženská věznice na světě, je prakticky nemožné odsud utéct."

"To z Alcatrazu taky."

Pepper se zasmála.

"A taky se to nikdy nepovedlo."

"Všechno je jednou poprvé."

Oponovala jí Lucy.Pepper protočila panenky.

"A jak to chceš zrealizovat?"

"To ještě nevím,ale bude to chtít pomoc zvenčí."

Pepper už toho měla dost.

"Aha. A kdo si myslíš že bude chtít pomoct dvěma vražedkyním?"

Lucy se zamyslela.

"Nějaký jiný vrah."

Pepper na ni jen koukala.

"Pepper je to logické."

"A co je na tom logického,prosím tě?

"To staré přísloví."

"A jaké prosím tě?"

"Nepřítel mého nepřítele je můj přítel."

Pepper dostala nápad.Vyskočila a mávala Lucy před obličejem srdcovým spodkem. Lucy koukala na Pepper jak na blázna.

"Co se děje?"

"Někoho znám. Teda neznám ale vím jak se s ním spojit. Vrah, nepřítel mého nepřítele je můj přítel, a uteče z každého vězení."

"Aha a víš že tu nemáš mobil?"

Pepper na ni koukla.

"Nech toho ty nevěřící Tomáši."

"To říkáš ty mi,jo?"

Pepper se usmála.A pomalu vyslovovala následující slova.

"Loki Laufeysone ráda bych tě o něco požádala. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Můžu ti pomoct. Jen nás odsud dostan. Obě."

Lucy na ni koukala jak na blázna.

"Loki? A ten ti jako pomůže?"

"Mohl by."

Vtom se na papíru ležícím na stole objevily tato slova.

Počkej smrtelnice.