Nemohla jsem celou noc rozdýchat že jsem těhotná. Ani jsem nevěděla jak mu to říct. Bylo deset večer a já chtěla mu to všechno říct. To že budeme mít miminko. Leželi jsme oba dva a on mě zas držel v příjemném objetí. ,,Honzo." Šeptla jsem jeho jméno abych zjistila jestli nespí. ,,Jo?" Řekl. Rozsvítila jsem lampičku a měla slzy v očích. ,,Copak?" Zeptal se a měl smutný pohled. ,,Nechci tě vidět smutnou." Řekl. Zamkla jsem dveře aby jsem třeba nepřišel Vadim. ,,Co děláš?" Koukal nechápavě jak jsem zamkla. ,,Nechci aby to někdo věděl. Jen ty a já!" Začali mi téct slzy. ,,Zlato nebreč!" Šeptal a měl pořád víc a víc smutný pohled. Sedla jsem si naproti němu a chytla ho za ruce. ,,Budeš se mnou napořád?" Zeptala jsem se. ,,Do celého mého života než nezemřu!" Sliboval. ,,Já..." Šeptla jsem a nemohla jsem se koukat do těch jeho očí. ,,Kam." Šeptl mé jméno a vzal si zpět mou ruku kterou jemně hladil. Uklidňovalo mě to. Samozřejmě jsem byla nadšená z dítěte. Ale bála jsem se že on bude nešťastný a odkopne mě jako plast. Jak říkal Vadim... ,,Já jsem těhotná." Vzdychla jsem. Pootevřel pusu a šokovaně na mě zíral. V jednu chvíli se podíval na mé břicho a pak do mých očí. ,,Moje dítě?" Chtěl se ujistit. ,,Nikoho jiného. Jen tvoje a moje!" Usmála jsem se a slzy mi tekly po tvářích. Hned měl ten největší úsměv. Nikdy jsem ho neviděla tak hrozně nadšeného. Začal mě líbat a pak objímat. Obojí! Prostě byl hrozně nadšený. ,,Já jsem táta." Šeptal a smál se. ,,Já máma." Objala jsem ho. Nadechla jsem se a vydechla jeho vůni. ,,Neusnu..." Začal plakat a ten pohled na brečícího Honzu byl neskutečně nádhernej! Oba jsme plakaly a drželi se za ruce. ,,My to zvládneme." Kýval hlavou s tím nejkrásnějším úsměvem a objal mě. Já byla hrozně ráda že budu mít děťátko. A tu radost jsem sdílela s budoucím tatínkem! Objali jsme se a celou dobu spali v tomhle nejkrásnějším objetí.
---
Vstali jsme a něco mě políbilo na rty. Otevřela jsem oči a Honza se usmíval. ,,Šťastný že budeš táta?!" Usmívala jsem se. ,, Šťastná že budeš máma?!" Zeptal se na stejnou otázku na kterou znal odpověď. Oba jsme se těšili na malé miminko. ,,Je to holka nebo kluk?" Zamýšlel se Honza. ,,Nevím. A je mi to jedno. Ať už je to kluk či holka nebo mutant budu to dítě milovat." Smála jsem se a on se mnou. Děcko nazvané mutantem je fakt hrozně vtipné. ,,Chtěl bych jednu věc." Pohladil mě po tváři. ,,Ano?" Ptala jsem se s úsměvem. ,,Chci mu už zařídit pokoj. Budeš bydlet se mnou." Usmíval se jak sluníčko a já s ním. ,,Jasně že budu bydlet s tebou. A mohli bysme mu už udělat pokojík. Protože až přijedeme z nemocnice tak přijde rovnou do pokojíčku." Zasmála jsem se a on mě objal. Což jsem neváhala a objetí oplácela. ,, Vaďák odjel včera večer. Už ho to tu nebavilo." Smál se Honza. ,,Tak to konečně budeme samy. Taky mi to tu s ním moc nebavilo." Zasmála jsem se. ,,Bude to tu lepší. Jen my dva!" Políbil mě. Šli jsme do kuchyně a udělali si tousty. Jedli jsme a já přemýšlela. ,,Nevíme jestli je to kluk nebo holka." Řekla jsem. ,,No jo. To nemůžeme zařídit pokoj." Zamyslel se. Nakonec jsme se dohodli že až to budeme vědět zařídíme podle toho pokoj. Celý den jsme leželi a povídali si o tom jak se těšíme na naše malé děťátko. Je to princezna nebo princ?
ČTEŠ
MenT my lovely
Romantiek,,Kam ty si světlo na konci tmy. Ty si neskutečná holka! Líbat tvé rty je jako žít v ráji. Sahat na tvou hebkou pokožku je jako bavlna. Miluju tě! Si ta nejkrásnější a nejlepší holka na celé planetě! Si to co mě hřeje když je mi zima. Si to co mě vž...
