Už je to devět měsíců. Bříško narostlo opravdu dost že jsem jako kdybych snědla celý obchod čokolády. Kope jako o závod a pořád se tam kutálí jak klubíčko. Už jsou tři odpoledne a já s Honzou sedíme v kuchyni a jíme zmrzlinu. Mám hrozné chutě na jídlo když jsem těhotná. Nevím proč...Ale takhle to prostě je. A najednou mi u stolu praskla voda... ,,H-" Byla jsem zkamenělá a nemohla se pohnout. ,,Co?" Vylekal se. ,,Budu...rodit.." Vyjelo ze mě a začala jsem zhluboka dýchat. ,,OH můj bože!" Křičel a zmatkoval. Vzal mě do náruče a ani jsme si nevzali boty. Já byla jen v tričku a kalhotkách. On jen tepláky a tričko. Neměli jsme boty. Běžel se mnou ven a hned mě položil dozadu na sedačky auta. Natáhla jsem se a pořád rychle dýchala. Honza jel jak pominutý a pospíchal do nemocnice.
---
V nemocnici mi sestřička dala takový ten vozík. Honza stál vedle mě a ona mě vezla na vozíku. Rychle jsem dýchala a na sobě jsem měla pot. Měla jsem velký strach! Byli jsme v pokoji číslo 22. Položili mě na postel a zatáhly závěs. Honza vypadal také udýchaně. Nejen že se taky bál ale hlavně to byla celá cesta rychlá jízda. Musel jednat hrozně rychle. A ještě táhnout těhotnou ženu. Chytl mě za ruku a pousmál se. ,,Je to tu." Vzdychl. ,,Mám strach." Měla jsem slzy v očích. Zase mi kopl. ,,Uhhh." Zavřela jsem oči bolestí. ,,Klid... Zvládneme všechno!" Uklidňoval mě. ,,Po-polib mě..." Vykoktala jsem a trošku se k němu nahla. Jeho polibek mě vždy uklidňuje. Dal mi dlouhý polibek a já do polibku vzdychala. Protože to kopání byla hrozná bolest. Pak přišel doktor a už to šlo. Rodila jsem.
---
Najednou se objevil nádherný chlapeček. Doktor ho odnesl a vykoupal ho. Přinesl mi ho v dečce přímo do náruče. ,,Můj chlapeček." Začala jsem plakat a Honzovi také tekly slzy. Držela jsem ho v náručí. Spinkal tak hrozně sladce. ,,Ježiš já mám syna." Utíral si slzy. Pohladil ho po malé tvářičce. Já a Honza jsme se ještě políbili. ,,Jaké bude mít jméno?" Vyzvídala sestřička. ,,Nevíme.." Usmívala jsem se a přemýšlela jsem. ,,Kubík." Řekla jsem rychle. ,,Jakub? To je nádherné jméno! Krásně na něj pasuje!" Přikyvoval Honza. Samozřejmě jsme si dávali ještě pár polibků. A také se na něj zamilovaně koukali.
ČTEŠ
MenT my lovely
Romantizm,,Kam ty si světlo na konci tmy. Ty si neskutečná holka! Líbat tvé rty je jako žít v ráji. Sahat na tvou hebkou pokožku je jako bavlna. Miluju tě! Si ta nejkrásnější a nejlepší holka na celé planetě! Si to co mě hřeje když je mi zima. Si to co mě vž...
