I Can See You

6. kapitola

Je horko. Já vím, že jsme na jihu Evropy a v létě tu teplo prostě bývá ale tohle? Možná je to také tím, že z Anglie jenom nejsem zvyklá na tak teplé počasí, ale tohle dlouho nevydržím. Potřebuju něco studeného! Hned u prvního stánku co jsem potkala, jsem si koupila krásně vychlazané icetea, broskvové.

Procházeli jsme se ulicemi Nesebaru, bulharského města. V Bulharsku jsme totiž trávili naši letošní dovolenou. Neen vesele pobíhala kolem nás zaujatá spoustou rozličných věcí, které viděla. Mamka se tedy každou chvíli děsila, že jsme Ninu ztratili. Ta se ale vždycky hned zase objevila, rodiče jí vynadali, ať neutíká no a tak to chodilo stále dokola.

Už jsem se opravdu těšila, až se vrátíme k našemu hotelu na Slunečném pobřeží. Ne že by se mi památky starobylého města nelíbily, to zase ne. Byla to nádhera. Ale to horko! Nejradši bych se právě teď natáhla na pláži a nedělala vůbec nic. To by byla nádhera. Jenže mamka si výlet do tohoto města chtěla užít až nadoraz, což znamená, že tu zůstaneme, dokud nezapadne slunce a taťka se pak bude vztekat, jak nerad řídí ve tmě i když jde jen o asi pěti kilometrovou vzdálenost. Ono totiž problém není ve vzdálenosti, ani ve tmě nýbrž v tom že tady se jezdí na opačné straně než u nás v Anglii.

Při našich toulkách městem jsme zavítali do malé zapadlé tržnice skryté ve stínu vyšších budov. Mamka se ihned jala nadšeně obcházet všechny stánky a kupovat různé dárečky a upomínkové předměty pro příbuzenstvo a přátelé. Taťka ji pomalu následoval s již unavenou Ninou v náručí a já byla ráda, že jsme konečně někde, kde je stín a tím pádem menší vedro. U některých stánků měli opravdu krásné věci, že jsem ani já neodolala a dala se do nakupování. Vybrala jsem si jeden pestrobarevný šátek do vlasů a dřevěné korále na krk.

Zrovna jsem stála u jednoho stánku s náušnicemi a prohlížela si vystavené zboží. Náušnice ve tvaru želviček – roztomilé.

„Nechceš si zakoupit tento náramek? Přinese ti štěstí,“ promluvila na mě slečna prodávající u toho stánku. Ukazovala mi jednoduchý náramek spletený z kožených provázků. Byl hezký, ale zase žádný velký zázrak.

„Ne, děkuji,“ odpověděla jsem a dál se věnovala prohlížení náušnic.

„Přinesl by ti lásku,“ byla neodbytná.

„Ale no tak, to je přece nesmysl,“ odvětila jsem a doufala, že už toho nechá.

„Ty nevěříš na lásku?“

„Já nevěřím na náramky, co nosí lásku… a možná ani na tu lásku,“ otočila jsem se k odchodu.

„Vezmi si ho, jako dárek,“ zadržela mě podávajíc mi náramek.

„Proč mi ho chcete dát?“ ptala jsem se.

„Abych ti dokázala, že láska existuje. Až ho potkáš, uvěříš,“ usmála se a uvázala mi náramek na ruku, „ale hlavně ho nesmíš za žádných okolností sundat, jinak tvé štěstí nepřijde,“ varovala mě.

„Děkuju vám, uvidíme, třeba máte pravdu,“ poděkovala jsem.

„Zlé síly přichází… ten náramek, musíš ho sundat,“ ozvalo se najednou chraplavým hlasem z onoho stánku. Za slečnou co mi darovala náramek se objevila nějaká stará paní. Její babička?

„Cože?“ zarazila jsem se a nevěřícně na ni koukala.

„Sundej ten náramek!“ vykřikla a já polekaně ucouvla.

„Omlouvám se,“ spustila ihned mladá prodavačka a odvedla tu vyšilující pani pryč.

„Občas takle vyvádí, je už stará,“ vysvětlila mi, když se vrátila, sama, „ještě jednou se omlouvám a užijte si náramek.“

Naposled jsem poděkovala a radši jsem už od toho stánku vypadla. Dohnala jsem rodiče, kteří si zrovna prohlíželi nějaké porcelánové šálky. Najednou jsem z té ulice měla opravdu divný pocit a tak jsem byla ráda, když se rodiče rozhodli pokračovat dál a tu tržnici opustit.

 

Večer v hotelovém pokoji jsem si prohlížela kožený náramek na své ruce. Zjistila jsem, že ta prodavačka mi ho natolik pevně utáhla, že kdybych ko chtěla sundat, musela bych ho rozstřihnout. To mi bylo líto, ikdyž byl obyčejný tak se mi líbíl a tak jsem si ho tam nechala, však on se mi stejně jednou přetrhne sám. A kdo ví, třeba mi skutečně přinese nějaké to štěstí…

****

Tak další kapitolka je za námi, vím, že je opět krátká a slibuju, že příště se pokusím napsat delší. Hádám, že to že jde o Flashback jste pochopili všichni takže už asi není třeba nic dodávat.

Pac a Pusu, Vaše LillyVanilly