Visit Paris [Marcus&Martinus CZ]✔

🐾27🐾

Když v tom...

„Tuto písničku bych chtěl věnovat osobě, která pro mě moc znamená. Osobě, která mě vždy v nejtěžších chvílích podržela, i když o tom nevěděla a podporovala mě, i když o tom jsem zase nějakou dobu nevěděla já. Takže Karol, ať už tu jsi, nebo ne, toto je pro tebe a doufám, že mi odpustíš jakej jsem byl debil. Vím, že jsem udělal chybu, ale čas už nevrátím. Takže toto je pro tebe Karol,“ dokončil Martinus svůj monolog a začal zpívat. Zpíval tak krásně, a dokonce mi složil písničku. Tento pocit mě zahřál u srdce. Měla jsem slzy na krajíčku. Bylo to od něj hezký.
Třeba mu někdy odpustím, ale teď musím na vzduch to všechno vydýchat.
Když jsem se dostala ven, opřela jsem se o zeď a začala zhluboka dýchat a naplno se rozbrečela. Takto už dál nemůžu. Já už to nezvládám. Čekala až skončí koncert a přijde Jennie s Ninou. Mé přání ovšem nebyli vyslyšeny, protože koncert skončil hned po Martinusově písničce.

„Emm... Ahoj, stalo se něco?“ zeptal se mě někdo. Zvedla jsem hlavu a podívala se té osobě do očí. Vyděšeně jsme se na sebe dívali. Já a uslzenýma očima, on se starostlivým výrazem ve tváři.
„Karol, jsi v pořádku?“

„Já už takto dál nemůžu Marcusi (přiznejte se, kdo si myslel, že je to Martinus😂😂),“ řekla jsem ubrečeným hlasem, „myslela jsem, že ne něj zapomenu, ale on je všude kam se podívám,“ rozbrečela jsem se.

„Pojď sem,“ objal jsem ji.

Marcus

Objal jsem ji a ona mi objetí oplatila. Byl jsem tam s ní, kolíbal se s ní a uklidňoval ji. Asi po pěti minutách její objetí povolilo a já zjistil, že usnula. Ten Martinus to ale podělal. Navenek sice vypadá jako spokojená, ale uvnitř je na dně. Vytáhl jsem mobil a zavolal Nině.

„Haló?“ ozvala se skoro okamžitě.

„Ahoj Nino, tady Marcus. Potřeboval bych trochu pomoct,“ řekl jsem do telefonu.

„Povídej,“ vyzvala mě a já jí všehno ve zkratce vylíčil.
„Dobře, jdu to zařídit a ještě zavolám Jennie, aby o ni neměla strach,“ řekla a zavěsila.
Vzal jsem spící Karol do náruče a vydal se s ní k nám na hotel. Tam jsem ji položil do mojí postele. Dneska budu spát v posteli s Ninou.
Když jsem sešel dolů, Martinus právě přišel.

„Tys tomu dal,“ bylo první, co jsem mu řekl.

„Co se stalo?“ zeptal se vyděšeně.

„Bro, ta holka je z tebe úplně na dně. Asi před půl hodinou mi usla v náruči, když jsem ji uklidňoval.“

„Počkej, ty jsi potkal Karol?“

„Jo a je z tebe úplně na dně. Snaží se být silná, ale nejde jí to. Takže to koukej honem napravit.“

„Jo dobře,“ povzdechl si a vydal se do pokoje. Já se taky osprchoval a vydal se za Ninou do pokoje.

Ráno

Karol

Vzbudila jsem se v něčí posteli. Počkat, jak jsem se sem dostala? Poslední co si pamatuji je, že jsem potkala Marcuse. To je jedno.
Podívala jsem se na hodiny a málem jsem dostala infarkt. Bylo deset hodin a do háje. Musím okamžitě do školy.
Zvedla jsem se z postele a vydala se najít koupelnu. Snad nikomu nebude vadit, že jsem ji použila.
Udělala jsem ze sebe člověka a vydala se svižným krokem dolů. Snídani si někde koupím. Sešla jsem dolů a chtěla vejít do kuchyně, ale ne...

„Co ten tady dělá?“ řekla jsem si sama pro sebe, když jsem se schovala za dveře. Jak se odsud dostanu? Běhali mi myšlenky hlavou. No nic, prostě přijdu kolem něj a budu dělat, že jsem si ho nevšimla.
Vydala jsem se přes kuchyň a když jsem byla skoro u dveří se ozval jeho hlas.

„Karol, jsi to ty? A co tady děláš?“ zeptal se překvapeně.
Povzdechla jsem si a chtěla pokračovat v cestě, ale jeho ruka mě nepustila.
„Karol počkej. Prosím promluv me si,“ zašeptal.

Martinus

„Nic jinýho mi nezbývá že?“ ušklíbla se. Je pořád stejná.

„Odpustíš mi?“ zeptal jsem se.

„Ty hlupáku, já už ti odpustila včera předtím než jsem usla Marcusovi v náruči, jen toho na mě bylo moc a nedokázala jsem se s tím vyrovnat,“ zasmála se.

„Takže mi dovolíš udělat toto,“ naklonil jsem se k ní a políbil ji. Tentokrát to ale nebyl jen tak nějaký polibek. Byl procítěný. Byl to polibek plný vášně a lásky.
Když nám došel vzduch, odtáhli jsme se.

Karol

„Karol Itzitery Piña Cisneros, budeš se mnou chodit a budeš moje princezna?“ zeptal se. Nejvíce mě překvapilo, že mi řekl mým celým pravým jménem.

„Ano,“ usmála jsem se a objala ho.

„No konečeně, že vám to ale trvalo,“ ozvalo se ode dveří. Na to jsme se s Martinusem jen zasmáli.

„Co se děje?“ zeptala se Nina, když přišla a dala Marcusovi pusu na tvář.

„Karol si to s Martinusem konečně urovnali a teď spolu chodí,“ podíval se na nás. Jen jen sklopila pohled je svým botám.

„No to je úžasný, že vám to ale trvalo,“ vrhla se ke mě a pevně objala.

Poslední kapitola tady.
V nejbližší době očekávejte už pouze epilog.
Nechce se mi věřit, že toto je konec knížky.
Btw. Co jste měli na vysvědčení?
Napište mi to do komentářů.
Já měla jednu dvojku z fyziky :)