Trny v srdci (DOKONČENO)

K-pop

Jsem 22. letá pracující dívka. Jsem zcela obyčejná a v mém životě není nic moc speciálního. Mám přítele a pár přátel, ale stejně čas radši trávím sama a jediné co u mě je speciláního je, že poslouchám K-pop. No obecně to lidi z mého, velmi úzkého, okolí brali velmi negativně a argumentovali to stupidními řečmi jako, že se jedná o šikmooké buzeranty a podobnými nesmysly.

Stejně si tím nepomohli, protože jsem si to od nikoho nenechala ani omylem rozmluvit a přesto, že jsem něměla v okolí nikoho, s kým bych si o tom mohla pohovořit. No pořád ještě jsem měla facebook, kde jsem s ostatními mohla probírat novinky a rozplývat se nad fotkami. Vcelku  vzato mi tohle všechno stačilo a snad by se i dalo říct, že jsem žila spokojený život.

Mezi mou nejoblíbenější skupinu se bez pochyb řadí BTS aneb Bangtan Boys. Nebyla to sice moje první skupina o které jsem věděla a kterou jsem poslouchala. Byli to však oni, kteří ve mě vzbuzovali naději. Byli to oni, kteří mi vždy dokázali vykouzlit úsměv na tváři.
Dala bych všechno za to, abych se s nimi mohla, byť jednou, setkat. Ale zatím mi muselo, jako téměř každé fanynce, stačit sledovaní videí či projíždění fotek.

Všiml si toho i můj přítel a přes to, že s tím ani trochu nesouhlasil, tak se dá říct, že se to naučil přijmout a akceptovat.

Nechápejte ho však špatně, byl to tělem i srdcem metalista, což jsem dříve byla i já, ale jak přišel k-pop, tak se naše zájmy úplně rozdělily. Velmi těžko jsme hledali společné téma k diskuzi. Proč jsme spolu tedy zůstávali ? Snad to byla láska, snad to už byl zvyk být spolu. Každopádně ať už to bylo cokoliv, tak jsem byla ráda, že to tak zůstalo. Víte ztratit jedinou oporu v životě by bylo vážně těžké a kdo by mi na tom světě jinak ještě zbyl?