Trny v srdci (DOKONČENO)

Always

Ráno jsem se spěšně oblékla a pospíchala domů, kde jsem slíbila, že pomůžu se sklizní. Během sklizení jabloně se mi podařilo uklouznout a vyvrknout si kotník. To se mi snad zdá. Druhej Joonie opravdu ... Povzdechla jsem si, ale přitom se usmála, když jsem si na něj vzpomněla. Co asi dělá ? Nezlobí se na mě ? Měla bych mu napsat. Rozhodla jsem se, tak jsem tak udělala, ale Joonie byl rychlejší než já.

Joonie

Jisun ?

Jsi v pohodě ?

Ozvi se až dojedeš domů, ať vím, že jsi v pořádku.

Jsem rád, že jsi mi řekla pravdu a ačkoliv to bolí, tak chápu, že tebe to musí bolet ještě víc :-((

Tak se mi nevyhýbej a promiň za to před tím BigHitem <3 Nebo ne ? :-DD

Jisun

Ahoj Joonie, oddychla jsem si, že se nezlobíš <3 Jsem v pořádku a zítra se v práci těším :-))

Opravdu jsem si oddychla, že se nezlobí, nevím co bych bez něj dělala. Byl to on, kdo byl vždycky se mnou, přes všechno, co se stalo a byl to on, kdo mi bez ostychu ukázal lásku a něhu jeho čisté povahy povahy. Není milejšího člověka. Usmála jsem se.

Obvázala jsem si kotník a dopajdala před budovu BigHitu, kde už čekal Hobi.

"Ahoj Ji ...." zarazil se, když viděl jak pajdám.
"Co jsi dělala ?" zasmál se.
"Trhala jablka." zamračila jsem se.
"Nohama ?" dal se do smíchu, ale pak se ke mě otočil a skrčil se.
"Pojď vezmu tě na záda" řekl.
"Já to zvládnu." opáčila jsem.
"Stálo v mé větě jestli by se její výsost uráčila?" ušklíbl se. 

Vlezla jsem mu teda na záda.
"A kam to jdeme? Nejsem moc těžká? Já bych to zvládla. Je to jenom kotník." kňučela jsem.
"Pšt, jsi lehká a jdu ti ukázat město pořádně." usmál se.
"Hmpf ... Však jsem ho viděla ..." špitla jsem si, ale slyšel to.
"Ale ne jeho skryté krásy." řekl s obvyklým úsměvem.

Na jeho ramenou jsme snad prošli každý park a památku, kde jsme si vždy chvilku sedli, aby si odpočinul a celou cestu si povídali.

Bylo už pozdě, tak se Hobi, i přes můj protest, rozhodl, že mě odnese domů.
"Děkuji" špitla jsem a rozcuchala mu vlasy.
"Pro tebe vše" řekl vážněji než jsem u něj byla zvyklá.
"Víš to Yoongi ti zařídil, aby jsi tu zůstala. Přimluvil se u ředitele." řekl a ve mě hrklo.
"Cooo?" vzpřímila jsem se v šoku.
"Jin už mi řekl vše Jisun ... Nejspíš se cítil vinný za to, co ti udělal ..." vzdechl Hoseok.
"On určitě." zamručila jsem, ale stejně jsem cítila, jak mi zvlhly oči, tak jsem je rychle zabořila do jeho ramenou.
"Neimlouvá ho v tom, co ti udělal samozřejmě." dodal rychle.
"Víš ... Já bych ti tohle nikdy neudělal ..." řekl téměř neslyšně a já cítila, jak mě píchlo u srdce.
"Hobi ... Já nevím jestli jsem připravená a ..." zarazil mě.
"Já vím. Chci jen aby jsi to věděla ... Vždycky tu pro tebe budu i kdyby jsi si vybrala někoho jiného." řekl a pokusil se o úsměv.

Pokračovali jsme mlčky, ale cesta byla dlouhá a on si potřeboval odpočinout, tak mě posadil na jednu lavičku. 

"Nech mě tě jednou políbit." řekl prosebně a třásl se mi hlas.
"Ho ..." nestihla jsem nic říct a už spojil naše rty v jedny. Byl něžnější než Yoongi a byl to procítěnější polibek a i když jsem si nebyla jistá svými pocity, tyk jsem se přidala.

Polibek přerušilo malé kotě, které vypadalo hladově a špinavě. Hobi ho šel zvednout a já seděla ještě jako zkoprnělá a rudá až za ušima.

"Holčička, vezmu jí domů a dám jí najíst. Jak bych ti měl říkat krásko?" usmál se a kotě se k němu přitulilo.
"Už to mám Jisun."  usmál se a pohladil ho.

Zčervenala jsem ještě víc.
"Můžu už jít domů sama ?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
"Ale co tvoje noha ?" zarazil se.
"Je to kousek a potřebuji být chvilku sama." řekla jsem o on přikývl.

Vstala jsem a prošla okolo něj, ale mezitím jsem se stihla zastavit před ním.
"Sbohem malá Jisun. U Hobiho se budeš mít jako princezna." řekla jsem a dala jí malou pusinku na nos.

Přišla jsem domů a hned jsem si šla lehnout do postele. Na večeři jsem neměla chuť a na koupel jsem byla moc líná. Dokázala jsem jen myslet na  Joonieho a Hobiho. Stiskla jsem rty k sobě a cítila jeho sladkou chuť. Chutnal jako dětské žvýkačky čistě a sladce.

Už zase jsem to udělala. Už zase ubližuji Jooniemu. To musí skončit.  Pomyslela jsem si a s tou myšlenkou se vydala do říše snů.