Trny v srdci (DOKONČENO)

24/7 Seesaw

Přišila jsem na místo, kde jsem se posadila a čekala na Yoongiho. Vážně si myslíš, že přijde? Vždyť se vzájemně nesnášíte ... Vzdychla jsem si a přemýšlela, proč jsem to vlastně napsala, když se objevil. Vypadal, jako anděl! Chvilku jsem ztratila dech než ke mě přišel.

"No jsem tu, co jsi chtěla ..." řekl a odvrátil pohled, ale nezdálo se, že by to řekl znechuceně a hlavně byl opravdu tady! Min Yoongi přijal mojí pozvánku! Rozhodla jsem se. Vzala jsem ho za ruku a táhla do zábavního parku, kde jsme předtím byli.
"Hej! Co si myslíš, že děláš." křikl, ale nesnažil se my vysmeknout.
"Myslím, že chci, aby jsi si konečně s někým užil trochu." pousmála jsem se na něj a odtáhla ho k horské dráze. Kvůli tobě to znovu přežiju Yoongi. Nadechla jsem se a vlezla do vozíku spolu s Yoongim. Vozík se rozjel a já začala ječet, ale neodvážila jsem se chytit Yoongiho za ruku, ačkoliv bych chtěla. Yoongi pochopitelně nekřičel, ale mlčky mi podal ruku, tak jsem jí stiskla a nevěřila tomu, že se to děje. Když jsme vystoupili pustila jsem ho celá rudá.

"Kdyby jsi mi tu ruku, takhle mačkala děle, tak by mi jí museli amputovat." povzdechl si.
"Máš druhou ne?" zasmála jsem se a viděla jsem jak se Yoongi pousmál. Byl to vůbec on, nebo se mi to zdá? Prohnalo se mi hlavou, ale abych zakryla rozpaky, tak jsem Yoongiho rychle zatáhla ke kádi s vodou na lovení rybek. Nečekala jsem, že by to chtěl skusit, tak jsem si klekla s tím, že to zkusím sama, ale prut se mi vysmekl a jak jsem se ho snažila chytit, tak jsem do kádě ponořila ruce až po lokty. Prut se mi sice podařilo vylovit, ale bylo to trapné. Otočila jsem se na Yoongiho a čekala jsem jízlivou poznámku, ale on se smál. Cože? On se umí smát? Bože má tak sladký usměv. Usmála jsem se na něj a jednu rybku se mi skutečně podařilo vylovit. Dále jsme zašli pro cukrovou vatu a do strašidelného zámku, který byl spíše legrační než strašidelný, ale Yoongi vypadal, že si to užívá. Jak malé dítě. Napadlo mě.

"Yoongi, kdy jsi byl naposledy v zábavním parku?" zeptala jsem se.
"Hm ... Už je to hodně dávno." řekl zaskočeně tou otázkou.
"Vážně? Proč?" zeptala jsem se a Yoongi se ode mě otočil.
"Už musím jít ..." řekl a rozeběhl se pryč.

Co se stalo? Řekla jsem něco co jsem neměla? Jasně mluvíme o Yoongim, ale dneska vypadal, že si to užívá. Pomyslela jsem si a byla jsem zoufalá, tak jsem zavolala Jinovi.

"Ahoj Jinie, můžu se u tebe stavit?" chtěla jsem znít normálně, ale hlas se mi zlomil.
"Stalo se něco? Samozřejmě hned přijď" řekl rychle Jin. Zavěsila jsem to, protože se mi začali hrnout slzy do očí. Proč? Vážně je takový a já myslela už, že je jiný ... Co jsem čekala? Už jsem to nevydržela a dala se do pláče, ale vstala jsem a mířila k Jinovi.

"Jinieeeee!!" zavěsila jsem se na něj, když otevřel dveře.
"Pojď dál, nebo promrzneš." řekl a strkal mě dovnitř.
"Chceš Kakao, nebo něco jiného?" zeptal se, ale já jsem nevnímala a začala vzlykat, tak Jin přiběhl ke mě a chytil mě za ramena.
"Jisun, co se stalo?" zeptal se a vypadal vážně.
"Achh Jinie..." křikla jsem a zabořila si hlavu do jeho světru. Už jsem nevydržela mlčet a všechno mu řekla, co se dneska stalo.
"Jisun víš asi bych ti to neměl říkat, ale Yoongi už od útlého věku nemá rodiče a tak si nemohl zažít to, co jiné děti ..." řekl smutně a mě se na minutu zastavilo srdce.
"Cožeee." křikla jsem a začala si všechno uvědomovat a bylo mi ho strašně líto.
"Bože já jsem tak blbá." křikla jsem a začala se nenávidět. Jin mě hladil po zádech a uklidňoval mě slovy, že za to nemůžu a že jsem to nemohla vědět. Samozřejmě, že ne, ale kdybych to věděla, tak se k němu takhle nechovám.
"Jdu pro to kakao ju?" špitl a dal mi pusu do vlasů. Když odešel vytáhla jsem mobil a ihned musela napsat Yoongimu.

Jisun
Moc se omlouvám Yoongi. Jsem blbá, mrzí mě to. Můžeš mi odpustit?

Yoongi
Za co se omlouváš, však se nic nestalo ... Prostě jsem už musel domů.

Věděla jsem, že lže, ale nechtěla jsem mu ještě více ublížit, tak jsem už neodepsala a po chvíli přišel Jin s kakaem.
"Jak ti je Jisun." zeptal se opatrně.
"Už lépe, děkuji Jinie." řekla jsem a napila se kakaa. Vážně já nemít Jina ... Mám v něm obrovský poklad. pomyslela si a usmála se na něj, ale všiml si toho.
"Copak?" zeptal se.
"Já jen, že nevím co bych dělala, kdybych tě neměla." usmála jsem se na něj načež trochu zrudnul.
"Máš tu Hobiho a Namjoona. Ty by tě nikdy nevyhodili ..." řekl potichu.
"Dám ti něco na spaní a ukážu ti tvůj pokoj." dodal rychle, tak jsem ho následovala

Zavedl mě do luxusního, do bíla lazeného, pokoje, který měl i vlastní koupelnu ve stejných barvách. Užasla jsem pohledem.
"Tak já tě tu nechám, aby jsi se mohla umýt a převléct. Na ... A dobrou noc Jisun" řekl Jin a odešel. Pokoj najednou vypadal tak prázdně a cítila jsem se osaměle. Umyla jsem se, převlékla a lehla si do obrovské bílé postele, ale nemohla jsem usnout a pořád jsem myslela na dnešek. Nemohla jsem usnout, tak jsem vyšla z pokoje a hledala Jinův pokoj.

Konečně jsem ho našla, tak jsem opatrně vstoupila dovnitř, kdyby třeba už spal. Ležel nehnutě na posteli a vypadal tak sladce, tak jsem si lehla k němu.
"Jisun? Co tu děláš?" zeptal se polekaně, protože si mě všimnul teprve teď.
"Promiň já nemohla sama usnout ... Nevadí ti to?" zeptala jsem se a nahodila štěněcí pohled.
"Aww, tak dobře ..." usmál se Jin a přitiskl mě k sobě. Cítila jsem jeho teplo a jeho parfém. Díky němu jsem na něj nemyslela.

Brzy jsem se spokojeně vydala do říše snů.