Trny v srdci (DOKONČENO)

Grilovačka

Když jsem došla na místo určení už jsem viděla mávájícího Hobiho, který ke mě přiběhl a objal mě.
"Ahoj Hobi." zrůžověla jsem a překvapeně se na něho usmála.
"Opravdu jsi dorazila! Jsem tak rád!" řekl Hobi a pevněji mě sevřel.
"Však jsem říkala ze přijdu." řekla jsem, stále růžová, čehož si Hobi všiml.
"Tak roztomilá a ... Říkal jsem ti že nemáš nic kupovat. Ukaž vezmu ti to." jak to řekl, tak nečekal na odpověď a vzal mi tašku z rukou.
"Děkuji Hobi."

Poděkovali jsem a šla za ním. Roztomilá jo? Máš co říkat. Pomyslela jsem si a podívala se na něho. On se na mě taky podíval a vzal mě za ruku.

"Nikomu to neříkej ale Namjoon by nepřišel nebýt tebe. Zůstal by nejspíš ve studiu a psal texty a jenom díky tomu, že se dozvěděl, že jdeš taky, se rozhodl jít. Jsem za to rád. Dlouho jsem ho neviděl si chvilku odpočinout od práce." řekl zasněně, přičemž už jsem musela být rudá jako růže. Jednak z toho, že mě držel za ruku a jednak z toho, že Namjoon přišel kvůli mě, ale nechtěla jsem nic dát znát.
Hobi si ale všiml mého zasněného úsměvu.
"Ale nemysli si, že celý večer budeš jeho. Všichni se na tebe těšíme." Ušklíbl se na mě.
"Samozřejmě, že budu s tebou Hobi." oplatila jsem mu úsměv a až pak mi došlo, co jsem vlastně řekla, Hobi zrudnul a polkl, ale naštěstí jsme už byli na místě a kluci už na mě mávali.
"Jé ahoj Jisun! Vážně jsi, tak roztomilá, jak se říká." Doběhl ke mě Jimin a objal mě, načež přišli i ostatní kluci a objali mě též - teda až na Sugu, který nejevil zájem. Přišel ke mě Namjoon, kterýmu se rozzářily oči, tak jsem se neudržela a objala ho pevně, Tolik jsem byla rada, že ho vidím.
"Ahoj Jisung, promiň, že tě Hobi vytáhl. Jistě jsi byla unavená z práce." špitl a byl rudej jak paprika.
"Však jsi tady měl být ty, tak jsem tě chtěla vidět." řekla jsem a nasadila roztomilý kukuč. Namjoon chtěl něco říct ale přišel Jin, který nás od sebe odtrhl.
"Ale no tak hrdličky! A Namjoone ty si ji nepřivlastňuj." Řekl a objal mě na pozdrav.
"Promiň Jinie, ráda tě vidím." řekla jsem a silně ho zmáčkla.
"No no ať mě neuškrtíš." Řekl Jin a usmál se.

Hobi na nás houkl, ať si jdeme vybrat co chceme za maso, tak mě Jin chytl za ruku a odtáhl ke grilu, kde za nás oba vybral maso a šli jsme si sednout ke stolu, kde si z jedné strany ke mě sedl Yoongi a z druhé Namjoon.
"Hej! Vedle Jisunie jsem chtěl sedět já!" zakňoural Tae.
"To máš celkem smůlu, už jsem si sedl." odsekl chladně Yoongi a já se na něj podívala. Ach, je tak nádherný. Pomyslela jsem si a rychle odtrhla zrak, když se na mě podíval zpátky.
"Co je? Máš problém." řekl tak chladně až mě to zarazilo. Ale s kouskem ďábla v těle, co má za problém? Zamračila jsem se,
"Yoongi nebuď zlej!" okřikl ho Jungkook.
"Jinak jsem Jungkook, ale můžeš mi říkat Kookie, rád tě poznávám." usmál se tak zářivě, že bych snad byla schopna pro jeho úsměv i zabíjet.
"Hmm..." zamručel Yoongi a pokračoval v jídle.
"Ehm děkuji jsem Jisun a nebylo to nutné nic se nestalo." Usmála jsem se na oplátku.
"Nemá se chovat jak hulvát ... s jeho přístupem zůstane na dosmrti sám." strčil Tae do Yoongiho.
"A to mi má vadit ? Nebuď otravnej ..." strčil Yoongi zase do Taeho.

Chvilku jsem je pozorovala a přemýšlela, jestli se Yoongimu tak hnusím.
"Promiňte asi si to sním u grilu ..."  špitla jsem zklamaně.
"Jisun! Kašli na něj a sedni si ke mě." řekl Kookie.
"Nebo ke mě." rychle se do toho vložil Tae.
"Tak pojď ke mě, ke grilu Jisun" řekl vítězně Hobi a byl evidentně rád, že tam nebude sám. Usmála jsem se a šla k němu, ale nemohla si nevšimnout Namjoonova zklamaného výrazu a už teď jsem si chtěla za to nafackovat, Nahodila jsem na něj omluvný výraz.
"No no ... Snad jsem tolik neřekl a já ji nevyhodil." řekl Yoongi s rukama nad hlavou a měl pravdu a jenom já jsem, za takovou blbost budila zbytečný rozruch.
"Ty mlč ..." umlčel ho Namjoon ale pořad měl ten štěněcí výraz a já měla chuť se za nim rozběhnout a obejmout ho, ale dřív mě vzal Hobi okolo ramen a usmál se na mě. Otevřel pusu a já ho začala krmit.
"Hej já chci taky!" křikl Tae a Kookie současně a běželi ke grilu.
"A co já ?" řekl naštvaně Jimin a běžel za nima.
"Jak malý ... Proč se nenakrmíte samy ?" Protočil očima Hobi.
"Ty můžeš a my ne? Pche ..." oponoval Tae a já se jenom smála a cítila, že jsem si konečně našla přátele.