Trny v srdci (DOKONČENO)

You nice, keep going

"Dobře podepíšu to, ale můžu poprosit o jednu věc ? ..." zeptala jsem se.
"Jistě že, co by to mělo být ?" usmál se v očekávání ředitel.
"Můžete mě přeřadit k někomu jinému než k Yoongimu ?" řekla jsem téměř neslyšně.
"No to se na to podívejme ... Zajímavé ... " promnul si bradu ředitel a vytáhl arch papírů.
"A hele zdá se, že Namjoon nikoho nemá." zaradoval se ředitel, když nalistoval jeho stránku a já přikývla. 

Rozloučili jsme se a já se vydala do šatny.

Před ní mě však zastavil Jin.
"Jisun! Byl jsem za ředitelem jestli tě může dát ke mě, ale prý už máš někoho jiného." nabíral dech, když mě doběhl.
"Vlastně ano. Jdu k Namjoonovi." usmála jsem se na něj s ještě pořád neskrývající vděčností.
"A proč ne já?" nahodil štěněcí výraz.
"Protože ty už máš svojí stálou maskérku." řekla jsem rázně.
"No a budeš v pohodě ?" zeptal se opatrně Jin.
"Co by ne? Ignorovat ho můžu ..." řekla jsem lhostejně, ale klesla u toho pohledem.

Jin mě pohladil po rameni a odešel do maskérny. Vydala jsem se tam tudíž taky, ale před vchodem stál, kdo jiný než Yoongi. Chtěla jsem ho ignorovat a prostě okolo něj projít, ale překazil mojí snahu.
"Tak jsi už přešla k někomu jinému jo? Jak dětinské." ušklíbl se, ale ignorovala jsem ho a prošla okolo něj rovnou k Namjoonovi.

" Překvápko" řekla jsem, když jsem ze zadu obejmula Namjoona.
"Jé Jisun, co ty tu?" polekal se Namjoon
"Jsem tvá nová maskérka, to nevíš ?" usmála jsem se na ně.
"Opravdu? To jsem fakt rád!" usmál se a bylo vidět, že to myslí vážně.
"A mimochodem ... Co se stalo ?" zeptal se a klesl  mu pohled.
"Co by se mělo stát ?" hrála jsem nevinnou, když jsem mu malovala linky.
"Tae mi to řekl" opatrně dodal.
"Joo tohle, někdy ti to řeknu." usmála jsem se a proklínala Taeho, protože poslední věc, kterou jsem chtěla bylo ublížit Namjoonovi a Hobimu tím, jak hloupě jsem se zachovala.
"Po práci, kavárna ?" řekl a chytl mě rozhodně za ruku. Kývla jsem hlavou, tak se usmál a šel na svoje interview.

Ani nevíš, jak je to těžké ... Povzdechla jsem si a koukala se na obrazovku a tentokrát ignorovala Yoongiho a soustředila svůj pohled na Namjoona, který tam předvedl mistrovský rozhovor v angličtině a japonštině. On kdyby chtěl, tak se naučí i česky. Pousmála jsem se nad jeho inteligencí a šla se převléct.

Čekala jsem před budovou, když jsem ho viděla vycházet s rozcchanými vlasy a rozmazaným make-upem.
"P-promiň čekáš dlouho?" vykoktal, když ke mě doběhl.
"Přejel tě parní válec, nebo jak?" zasmála jsem se, když jsem ho viděla a vytáhla odličovací ubrousky, které nosím vždy sebou. 

Začala jsem ho odličovat jeho krásný obličej. Snažila jsem se co nejjemněji a cítila, jak na mě upřeně kouká. Potom jsem se přesunula k vlasům a vylezla si o schod výš, abych na něho dosáhla. Naše oči se setkali a on mě najednou vzal za ruku.
"Prosím, buď jenom moje." řekl prosebným tónem.
Ani nevíš, jak mi to ubližuje. Musím ti říct pravdu a zjevně po tom změníš názor. Povzdechla jsem si a cítila, jak se mi do očí hrnou slzy.
"Jonie musím ti nejdřív něco říct ..." řekla jsem a klesla pohledem.
"Poslouchám" nespouštěl ze mě zrak.
"Můžeme až v kavárně?" zeptala jsem a nahodila smutné oči.
"No dobře" usmál se.

Šli jsme tedy do kavárny, která byla nedaleko a cestou mi Namjoon vyprávěl o nové knížce, kterou četl a zářili mu u toho oči. Ach co bych dala za to tě vidět takhle pořád. Usmála jsem se bolestně.

Došli jsme do kavárny a Namjoon nám oběma objednal jejich specialitu. Latte s čokoládovou příchutí. Chtěla jsem to zaplatit, ale Namjoon o tom nechtěl ani slyšet, tak jsem si sedla ke stolu a čekala na něj. Po chvilce přišel se dvěma šálky a kdybych je zavčasu nechytla, tak by je rozlil. Začala jsem se smát a byl to první upřímný smích tento den a to jen díky němu.

"No a teda o čem si chtěla mluvit?" sedl si ke mě s červenými tvářemi.
"No jde o Yoongiho ..." začala jsem a neudržela slzy. Všechno jsem mu řekla tak jako Jinovi. 
"Je mi jasný, že mnou teď budeš opovrhovat, ale já vážně nevím ... Nevím proč se to stalo a proč jsem to udělala." řekla jsem a vzlykot přešel v usedavý pláč. Namjoon nic neříkal.

Nevydržela jsem to a utekla pryč a kam jinam než za Jinem .... Utřela jsem si slzy a zazvonila na zvonek. Po chvilce se rozletěli dveře a už tam stál Jin a objal mě.
"Namjoon mi všechno řekl. Je správné že jsi mu to řekla." konejšivě mě hladil po zádech.
"Ale teď mě bude nenávidět ...." vzlykla jsem.
"Poslouchej ... On tě vážně miluje, tak jako nikdo a nedokázal by tě nenávidět, ani přes tohle ... Byl zaskočený, ale bál se o tebe a hned mi volal jestli tu nejsi." řekla, když mě vtáhl dovnitř.
"Dneska tu spát nebudeš ... Odvezu tě k Joonovi." řekl a vzal si klíčky a sako ve kterém vypadal velmi elegantně. Já jsem však zůstala nehnutě stát a koukat na něho.

Začal mě tahat k autu, ale já se vzpouzela. 
"Jine, ale já nechci. Jak se mu mám podívat do očí?!" trhla jsem se. Podíval se mi hluboko do očí a já sebou trhla.
"Tak jako teď mě." řekl a nasedl do auta.