Be mine!

3. oběd

Y/N's POV
Bylo pondělí a já šla do školy. Nechtělo se mi tam, ale těšila jsem se na kluky. Jsem ráda, že ve třídě mám nějaké ty kamarády. Přišla jsem k budově a chtěla vyjít několik schodů, abych došla ke dveřím, ale někdo na mě zavolal. Byl to Taehyung. Ohlídla jsem se a šla k nim. Samozřejmě tam Tae byl s klukama. ,, Ahoj. "řekla jsem. Oni mě pak taky pozdravili a spolu jsme pak šli ke dveřím. Pak jsme se rozešli ke skříňkám. Já se tam setkala s holkama. ,, Ahoj. Kde si jako byla? " zeptala se Susan.  ,, Kdy? "zeptala jsem se. ,, No dnes ráno. " řekla. ,, No.. Šla jsem sama. A pak s klukama. "odpověděla jsem. ,, S jakýma klukama? " zeptala se. ,, No s Kookem a jeho kamarády. "odpověděla jsem. ,, Noona?! Jdeš?! " zakřičel Jimin. ,, Jó! "zakřičela jsem. ,, Už musím. Ahoj. " řekla jsem vklidu a šla za klukama. Vešli jsme do třídy, když zazvonilo. Rychle jsme se posadili. Zanedlouho přišel učitel a nudná hodina fyziky mohla začít.
Celkem rychle to uplynulo a byl oběd. Chtěla jsem si sednout za holkama, jenže kluci mě přemluvili, abych šla s něma. Holky mě propalovaly pohledem. Já si jich nijak nevšímala a věnovala se klukům.

Susan's POV
Co si o sobě jako myslí? Takže ona jde ráno s klukama, pak kvůli nim přeruší naši konverzaci a nakonec s nima jde na oběd? Jako vážně? Možná... Asi... Závidím? Asi ano. Nikdy jsem neměla kamaráda ani kluka. A ona jich má 7.

Y/N's POV
Po obědě jsme měli jěště jednu hodinu. Když skončila, měla jsem jít do kavárny a čekat na holky. Kluci mě ale pozvali na procházku do parku. Já jsem šla. Když se s nima projdu a stihnu přijít do kavárny, nic by se nemělo stát. Asi. Procházeli jsme se a povídali si. Pobavila jsem se. Vyprávěli mi jejich zážitky ze ZŠ a z dětství. Ani jsem si nevšímala času. Když jsem se podívala na hodinky, bylo půl páté! Já tam měla být o půl čtvrté. Pak jsem si všimla asi 5 zmeškaných hovorů a 18 nepřečtených zpráv. Byly od holek. Jak nečekané. Nechtělo se mi jim volat, tak jsem jim odepsala, že jsem s klukama venku. Pak jsme se ještě půl hodiny procházeli a pak mě vyprovodili domů. Tam jsem si pak všimla několik zpráv od Susan ve stylu jako: ,, Tak si to tam s nima užij. " a ,, My už ti asi nejsme dost dobrý. " Byla jsem na ni naštvaná. Co si o sobě jako myslí? Vím, že trávím více času s klukama, než s nima, ale... Cítím se s nima líp, než s holkama. Asi za 10 minut mi přišla smska od Susan, že mám přijít k parku. Nechtělo se mi tam, ale šla jsem. Přišla jsem a uviděla je. Přešla jsem k nim a řekla: ,, Ahoj" Všechny se na mě podívaly a pak Susan řekla: ,, Ale ale... Kdo se nám to tu ukázal? Že nejsi s klukama. " Vykulila jsem na ni oči. To má být jako pozdrav? ,, Takže podívej.. S klukama trávíš až moc času a s náma skoro žádnej. A nás to hodně štve. " ,, A co tím jako myslíš? "zeptala jsem se vyděšeně. ,, No.. Máme pro tebe návrh. Ty se přestaneš kamarádit s klukama a budeme nejlepší kamarádky, nebo si vybereš kluky a my se s tebou nebudeme už bavit. " řekla. Počkat, počkat. Tohle vážně řekla?! ,, T-to si mám jako vybrat mezi vámi a mezi kluky?! "vyjekla jsem. ,, Ano.. Tak co? " řekla Susan. ,, To jako myslíš vážně? "zeptala jsem se s nadějí, že si dělá srandu. ,, Naprosto. " odpověděla. ,, A vy to po mně taky chcete? "podívala jsem se na ostatní. Ty jen souhlasně přikývly. To jsem se naštvala. ,, Tak víte co? Vybírám si kluky, protože oni by nikdy nezáviděli a nenutili by mě rozhodnout se mezi vámi a mezi nimi!! " zařvala jsem. ,, To myslíš vážně? "zeptala se Katka. Já jen přikývla. ,, Tak v tom případě mi dej náramek přátelství. " nastavila ruku Susan. Já jen se zlostí sundala náramek a hodila ho po ní. ,, Zbohem!"zakřičela jsem. Pak jsem se otočila a běžela domů.