4. nový začátek

1.2K 64 6
                                    

Běžela jsem domů. Brečela jsem. Jak tohle mohly říct? To nemůžou být ony. Moje kamarádky, které já znám jsou hodné a nikdy by na mě nebyly tak zlé. Nikdy by po mně nechtěly, abych si vybrala mezi nimi a mezi někým jiným. Nikdy by nezáviděly. Nevím, co s něma je. Přišla jsem domů, vyzula jsem se, hodila mikinu na botárnu a šla po schodech do svého pokoje. Rožla jsem mobil a zavolala mámě, jestli by mě nemohla na zítřek omluvit ze školy. Ona byla tak hodná, že se na nic neptala a hned souhlasila. Pak jsem si povšimla smsky od Kooka.

Kookie💕: Jak se máš?

Neodpověděla jsem. Byla jsem smutná. Brečela jsem a nespala celou noc. Bylo 9 hodin a já vstala. Rožla jsem mobil a měla jsem tam 2 nepřečtené zprávy.

Kookie 💕:Děje se něco? Proč nejsi ve škole?

Kookie 💕: Pls. Odepiš.

Je mi jen špatně. Nic víc. Víc ti povím až zítra. :Y/N

Pak jsem si šla zalíčit kruhy pod očima. Oblékla jsem se, udělala ranní hygienu a šla ven. Šla jsem k bankomatu si vybrat peníze. Vybrala jsem si je a šla si koupit oblečení. Nemohla jsem se rozhodnout. Kéž by tu byla Van. Když jsem si na ni vzpomněla, málem jsem začala brečet. Přiložila jsem si dlaň k ústům a skousla si kůži (sama to dělám. Někdy mi to pomůže). Pak jsem si ještě vzpomněla, že mě všechny poslední dobou "oblékaly" do barevného oblečení. Tak jsem se tedy rozhodla, že se budu oblékat do černobílého oblečení. Nakoupila jsem si asi 3 tašky plné černého a bílého oblečení. Pak jsem se zastavila do kadeřnictví. Chtěla jsem se změnit i vzhledově. Vešla jsem. Byla tam fronta, ale byla krátká. ,, Prosím obarvit na černo. "řekla jsem kadeřnici, když jsem si sedla do křesla. ,, To je vaše přírodní barva? " zeptala se když hleděla na mé hnědé vlasy. Já jen přikývla. Ona mi pak podala katalog s barvami. Nechápu proč, když jsem jí řekla, že je chci obarvit na černo. Ukázala jsem tedy na poslední barvu. Na velmi tmavě černou. Ona pak udělala vše potřebné. Během obarvování se zeptala: ,, Proč chcete takovou změnu? " ,, Ta hnědá už mě nudila. " řekla jsem. Co jsem jí měla říct? Moje kamarádky se na mě vykašlaly a já chci vypadat, jak to ony nechtěly. To byla pravda. Když dokončila svou práci, zaplatila jsem a šla domů. Rožla jsem mobil, který jsem měla na nabíječce a všimla si, že mám 2 nepřečtené zprávy.

Kookie💕: Už je ti líp?

Kookie💕: Nechceš, abych přišel?

Je mi už dobře. A chodit nemusíš. Budu na vás čekat u kavárny. :Y/N

Kookie 💕:Tak dobře.

Pak jsem šla do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla a vzala si věc na zkudrnacování vlasů (sorry, nevím, jak se to jmenuje). Zakudrnatila jsem si jen konečky a udělala si culík. Pak jsem se převlékla do černého trika a do černých džín. Přišla jsem ke kavárně s rouškou přes pusu. Nikdy jsem ji nenosila, protože jsme si s holkama slíbily, že je nosit nebudem. Ale teď ji nosit můžu. Zanedlouho jsem uviděla kluky, jak se rozhlíží. Šla jsem tedy za nima. Oni se na mě překvapeně podívali. ,, Ahoj. Neříkala jsi, že roušky nemůžeš nosit? "zeptal se Joon. ,, Nepůjdeme se někam projít? Vysvětlím vám to cestou. " nabídla jsem. ,, Tak dobře. "řekl s úsměvem Kookie. Pak jsme šli. ,, Takže... Důvod, proč jsem je nemohla nosit je, že mi to mé kamarádky zakázaly. A důvod, proč teď tu roušku mám je, protože jsem se s nimi přestala kamarádit. " shrnula jsem. ,, A proč jsi se s něma přestala kamarádit? " začal vyzvídat Hobi. Nechtělo se mi jim to říkat, ale musím to přeci jenom někomu říct. ,, Řekly, ať si vyberu mezi vámi, nebo mezi nimi. "řekla jsem. ,, A... Ty sis vybrala nás? " zeptal se. Já jen přikývla. ,, A... Proč? "zeptal se Tae. ,, Protože pravé kamarádky by mě nikdy nenutily si vybrat mezi nimi a někým jiným. " řekla jsem. ,, A proč jsi jinak oblečená a máš obarvené vlasy? "zeptal se nechápavě Jin. ,, Protože jsem nechtěla mít na ně nějakou vzpomínku. A nechtěla jsem být, jak ony chtěly, abych byla. Například mě nutily si oblékat barevné oblečení. A chtěly, abych měla rovné hnědé vlasy. "odpověděla jsem. Povídali jsme si dlouho. Oni mi vyprávěli, jaký byl den ve škole a já jim vyprávěla o mém dni. Nakonec mě vyprovodili domů a šli sami k sobě.

Be mine!Kde žijí příběhy. Začni objevovat