Zachraň a buď zachráněn/ Snarry

{31}

Harry nebyl premiantem školy bezdůvodně, proto okamžitě poznal, když se Severusovo držení těla změnilo z uvolněného v ostražité. Neotočil, i když ho lákalo zjistit, co jeho společníka takto překvapilo. Severus stočil svůj pohled zpět na Harryho a ten v jeho očích spatřil záblesk něčeho, co u Snapea zatím nikdy neviděl.

„Myslím, že na tuhle otázku ti odovím jindy, až budeme mít větší soukromí.”

Harryho tvář v okamžiku zchladla a Severus se opět díval na mladíka, kterého viděl první den u ředitele. A nebyl hlupák, aby nevěděl, že mladý mentor jeho narážku pochopil. Zdálo se mu, že Harrymu tváří proletěl stín obav. Vzápětí se však jeho pozornost přesunula jinam.

„Pane Pottere.”

Harry se ani nenamáhal podívat na nově příchozí, ovšem Severus v jeho výrazu poznal dobře potlačovaný vztek.

„Svůj odchod ze školy jsem nahlásil, proto nevidím jediný důvod, proč mne rušíte při kávě.”

Severus již téměř zapomněl jak chladně a arogantně se Harry dokáže tvářit a vyjadřovat.

„Váš otec se domnívá, že je nezbytné, abyste se sešli.”

„A já se naopak domnívám, že máme schůzku domluvenou na zítra, takže pochybuji, že by to do zítra nepočkalo.”

Zástupce Snape se tvářil, že by rád něco dodal, ovšem Harryho pohled mu jasně naznačil, ať se do toho neplete. Nechtěl mladíkovi přitížit, jelikož nevěděl o co se jedná, ale nečinně přihlížet mu bylo proti srsti. Obzvláště, když by těm dvěma hromotlukům nejraději skočil do úsměvu.

„Pane Pottere, s vámi je opravdu těžké jednat. Nezhoršujte si problémy a pojďte.”

Mladý mentor se konečně podíval na muže, kteří stáli vedle něj.

„Simonsi, pochybuji o tom, že se má nynější situace jakkoli zlepší, když se zvednu a půjdu s vámi. Dohlížíte na mě celých dvaadvacet let, takže to jistě víte.”

Harry se zatvářil zmateně, když Simons poslal svého společníka ven před kavárnu.

„Pane Pottere, právě proto, že vás znám celý život, vás žádam, abyste se mnou šel bez problémů. Váš otec zuří a myslím, že tušíte proč. Tentokrát mi pro vás nedal žádný vzkaz a jelikož se okruh jeho možností rozšířil o další dvě věci, víte co je v sázce. S takovým odhodláním jsem ho neviděl už osm let a byl bych rád, kdyby se tehdejší situace neopakovala. Pravidla znáte.”

Severus sledoval, jak se z Harryho obličeje vytrácí veškerá barva a v jeho očích spatřil směsici pocitů ve kterých však převládala bolest a strach. Přestával Harryho chování chápat a vzniklá situace mu toho moc neprozradila.

„Dost často zapomínám, z jakých důvodů pro mého otce pracuješ, Simonsi. Máš opět a zase pravdu.”

Povzdechl si a zadíval se na Severuse.

„Mrzí mě to, Severusi, ale budu se bohužel muset vydat na návštěvu za otcem. Děkuji za skvělé odpoledne.”

Severus se zmohl jen na přikývnutí a v šoku sledoval, jak Harry vytahuje hůlku z pouzdra a podává ji Simonsovi. Mladík si Severusova pohledu všiml a ještě naposledy, pro tento den, se upřímně usmál.

„Já ke svému otci s hůlkou nesmím. Myslím, že důvody si domyslíš sám. Sbohem Severusi. ”

„Sbohem Harry.”

Zástupce Snape pozoroval vzdalující se mladíkova záda a byl zmaten. Nejen z toho, čeho byl právě svědkem, ale i sám ze sebe. Uvědomil si, že ten zvláštní pocit, který se objevil s příchodem Simonse, je strach. Strach o Harryho Pottera.