Zachraň a buď zachráněn/ Snarry

{42}

Celý hrad ještě spal, když mladý mentor chvátal jeho chodbami ven, k hranici školy. Přešel k bariéře a lehce ji překročil. Před ním se rozprostřelo prostranství na kterém našel Daisy. Nyní zde byla postavena aréna, prostor pro mantichoru a tribuny. Na vše pečlivě dohlížel proto věděl, že celé stavbě nemá co vytknout. Opatrně procházel arénou a snažil se zapamatovat si každý malý detail. Byl si vědom toho, že i maličkost může být rozhodující. Začínal pociťovat to známé vzrušení z nastávajícího souboje a veškerá nervozita z něj opadla.

Když prošel každičký kout prostranství, slunce bylo již vysoko nad stromy. Pomalým, ale rozhodným krokem se vydal zpět do školy. Zbývalo už jen pár hodin do začátku soutěže a Harry se potřeboval připravit. Sotva vešel dubovou bránou, spatřil na schodišti svého otce.

„Synu, hledal jsem tě!”

Jamesův hlas vypovídal o značném rozhořčení a Harry se musel kousnout do jazyka, aby nepronesl nějakou nemístnou poznámku.

„Omlouvám se, otče. Byl jsem na obchůzce arény, abych se ujistil, že je vše připraveno a nic nestojí v cestě naším plánům.”

Potterův výraz se uvolnil, když slyšel, že jeho syn se stará o zdárné dokončení svého úkolu.

„Dobrá. Pojď za mnou.”

Vedl Harryho hluboko do sklepení a mladý mentor začínal mít obavy, zda jeho plán něco nenaruší.

„Rada mi dovolila přizvat hlídače. Jak znám Snapea, určitě bude mít tendenci chránit svého ubohého synovce. Abych byl upřímný, ty bys taky mohl jednat zbrkle, takže tento hlídač zajistí, že se ani ty ani Snape do arény nedostanete.”

Harryho vnitřnosti udělaly kotrmelec, ale navenek nedal nic najevo. Jen se modlil, aby se jednalo o něco co dokáže zvládnout. Když stanuli před obrněnýmo dveřmi, jeho žaludek se stahoval strachem. V okamžik, kdy James Potter otevřel dveře, Harryho strach se ukázal oprávněný. Uprostřed místnosti se vznášel mozkomor a mladý mentor si uvědomil, že se jedná o komplikaci a to dost velkou komplikaci. Mozkomora nelze obelstít žádným převlekem, takže se jen mohl modlit, aby jeho plán vyšel. Pokud by došlo k vyzrazení dříve, než se bude vybírat protivník z hlediště, byl by to hodně velký problém.

„Původně jsem si chtěl půjčit jednoho azkabanského, ale ti jsou příliš hladoví a nebylo by to to správné. Proto jsem se domluvil s Peterem a on mi zapůjčil svého ochočeného.”

Mentor si okamžitě uvědomil o koho se jedná a trochu se mu ulevilo. Tak tohle nebude problém. Tenhle mozkomor byl celý život v zajetí a neměl dostatečný výcvik, aby odhalil jakékoliv maskování. Přesto však jeho přítomnost bude dostatečně stresující.

„Divím se, že ti ho Peter půjčil. Na své mazlíčky je velice háklivý.”

Otec se na Harryho otočil s triumfálním výrazem.

„Když víš jak na to, synu, tak nic není problém. Nakonec mi i ochotně zapůjčil mantichoru, takže mám celou záležitost vlastně vyřešenou a zadarmo.”

Jestliže se Harrymu vnitřnosti svíraly strachem a nervozitou, tak teď je vystřídala úleva a radost. Tohle zvládne! Musí.

„Otče, rád bych se ještě připravil a zkontroloval Parkera. Chci mít jistotu, že udělá to co má.”

„Jistě. Jdeme.”

James Potter se rázně otočil, až kolem něj zavlál jeho plášť a Harry ho tiše následoval. V duchu si sumíroval celkový postup, aby nikde neudělal chybu. Z myšlenek ho vyrušil otec.

„Až tohle skončí, pojedeme na dovolenou. Dlouhou dovolenou. Jsem z toho všeho již unaven.”

Unaven? No jistě, takové plánování vraždy jednoho unaví, to je pravda. Neboj otče, brzy budeš mít odpočinku víc než dost.

V duchu se smál, zatímco kráčel vedle otce, který nahlas přemýšlel, kam by se mohli vydat. Za pár hodin už bude úplně jedno, jestli by radši na Bahamy nebo na Kanáry.