Zamilovaná Tikki (Dokončeno)

Prolog (opraveno)

,,Ještě jsi nevyhrál!'' křičí Beruška tedy Marinett na Lišaje.,,To se ještě uvidí.'' řekl Lišaj a luskl prsty. Najednou se ze všech světových stran vynořili všichni padouši pohánění svým vstekem, a taky Lišajem. Sesypali se na Berušku a Kocoura, jako děti na hračky a začali s nimi bojovat, až Beruška, ani Kocour teb hrozný nápor nezvládali. Naši dva superhrdinové ani nebyli v celé té změti padoušských těl vidět. I když se bránili a bojovali sebevíc, proti hromadě padouchů neměli sebemenší šanci. Po chvíli boje se konečně ten obrovský chuml rozpustil a jeden a padouchů přinesl Lišaji mirákula. Ten se jen krátce ďábelsky zasmál a pro sebe si řekl ,,A že se mi to nikdy nepovede.'' Zavelel odchod a už, už se chtěl vrátit do bunkru, všiml si však, že představitel Černého Kocoura se až nehorázně moc podobá jeho synovi, Adrianovi. Jedním zvednutím ruky svou armádu padouchů zastavil a řekl bezbarvým hlasem a zaskočeným výrazem na tváři: ,,Vemte je s sebou, ještě se nám možná budou hodit.'' A tak skoncila doba slavných superhrdinů Kouzelné Berušky a Černého Kocoura, kteří zmizeli i s konvojem lidí obrácených ke zlu a jejich velitelem v čele, bůhví kam.

Po deseti letech
Marinett ležela na chladné podlaze v tmavé místnosti, kde ji zavřel Lišaj po konečném boji, po tom, co je porazil a získal mirákula. Byla velmi smutná, stýskalo se jí po Tikki, její velmi dobré kamarádce a průvodkyni, jejím jinak nesmyslným životem, po rodičích, které neviděla ani nepamatuje, počítání vzdala hned po prvním roce, co je sem Lišaj zavřel. Neměla nikoho, nikoho kdo by ji rozesmál, nebo jen utěšil, z té staré veselé a milé Marinett zde nezbylo ani památky.

Tady Kika103050505! Moje první knížka,tak doufám, že se líbí. Svůj názor můžete psát do komentářů. Rozhodla jsem se tuto knihu opravit, protože mi spíš přišla na styl páťáka, než žáka deváté třídy, do které chodím nyní. No chodím by se ani říct nedalo, lepší by byl výraz brodím se jí a jejím učivem.