2. kapitola (opraveno)

71 8 5
                                    

  ,,Jak je to možné? Vždyť ji tam držím už hodně dlouho, už by měla být se dávno zlomená.'' řekl rozzuřený Lišaj, když opustil celu Marinett a vešel do svého pokoje. ,,Nevadí, zítra zkusím nový způsob, jak z ní tu informaci vytáhnout. Muhahaha..‘‘ řekl si pro sebe, přeměnil se a vydal se za svým synem do jeho pokoje.
 
  Když vešel do pokoje Adriena, chvíli se rozmýšlel co mu řekne, protože věděl co k té holce cítí, a taky protože to je jeho spolužačka a kamarádka. Jakmile si řádně rozmyslel co přesně mu řekne, tichým hlasem jej oslovil: ,,Adriene ...'' , pak se mu ale zlomil hlas a nemohl pokračovat dál v tom, co chtěl sdělit svému synovi. Ale i pouhé oslovení stačilo, aby si získal jeho pozornost a mohl pokračovat v omluvě. Adrien se ohlédl, a když uviděl smutného otce, trochu ho to zarazilo. ,, Otče?''  Když otec nic neřekl dobrou minutu, Adrien to zkusil znovu a oslovil jej ,,Co se děje, otče?'' Tentokrát už zareagoval a pomalu začal se svým proslovem, připraveným ve své hlavě. ,, Omlouvám se ...'' na chvíli se odmlčel, ale pak pokračoval ,, omlouvám se za to, co se stalo ve vězení. Prostě jsem se naštval a neudržel jsem se. Moc mě to mrzí ...'' Adrien svého otce takhle ještě nikdy neviděl, naposledy snad nad matčiným hrobem na pohřbu. Po chvíli ticha žádného pohybu se zmatený dospívající chlapec zvedl a vydal se je svému otci. Ten se k Gabrielovu překvapení obvinil okolo jeho pasu a tiše, skoro neslišitelně řekl pouhé děkuji, ve kterém však bylo snadné rozeznat spoustu smíšených emocí, jako je zmatenost, strach, radost a láska ke svému otci. Poté se Gabriel opět zatvrdil a tvrdým hlasem řekl ,,Za chvíli máš focení, tak se připrav ať jsi tam včas.''

Zdravím lidi! Po dlouhé době jsem ze sebe něco vydolovala a vzniklo z toho tohle, snad se kapitola líbí. Budu ráda za každý koment, každou hvězdičku a přečtení.
                                    Vaše Kika103050505

Zamilovaná Tikki (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat