1. kapitola

95 11 5
                                    

„Ne, prosím, jen to ne! Prosím ne!" křičel mladý paladýn ze spaní.

Zrovna kolem jeho pokoje procházel Shiro, když zaslechl jeho volání.

Na nic nečekal a rozeběhl se k jeho dveřím, opatrně je otevřel a vešel dovnitř. Když zahlédl chlapce. Křičícího ze spaní

Všiml si slz, které mu stékaly po tvářích. Náhle mu ho v ten okamžik bylo opravdu líto.

Došel k jeho posteli a klekl si k němu. Natáhl ruku a pohladil ho po jeho zpocených vlasech. Chlapec se po chvíli malinko uklidnil, ale i tak sebou trochu cukal.

Shiro se naklonil k němu a políbil ho do vlasů. Potom mu zašeptal: „Nikdy nejsi sám." S těmito slovy opustil místnost.

***

Druhý den měli všichni paladýni schůzku.

Princezna jim něco říkala, ale černovlasý chlapec, jako by byl duchem nepřítomen. Jen stál v pozadí a tupě zíral před sebe.

Nikdo si to nevšiml, až na jednoho. Koutkem oka ho po celou tu dobu schůze sledoval Shiro, který o toho chlapce začínal mít čím dál víc obavy.

„Můžete odejít. Shiro a Keithe, vy dva tu zůstanete," promluvila náhle princezna.

Všichni odešli a Keith přišel k nim blíž a postavil se vedle Shira.

„Keithe, jak se cítíš na misi?" zeptala se Allura se stálým úsměvem na tváři.

Keith na svém rameni ucítil něčí ruku a zvedl hlavu. Podíval se překvapeně na Shira, který se na něj upřímně usmál a více mu stiskl rameno.

Červený paladýn se nadechl a vydechl. „Ano, jsem v pořádku."

Princezna mu věnovala vřelý úsměv a zopakovala oběma plán. „Keithe, poletíte s tvým lvem, je nejrychlejší a cesta nebude trvat tak dlouho."

„Dobře, jdu se tedy připravit," odpověděl Keith. Bez dalších slov se otočil a opustil místnost.

„Shiro, dohlédni na něj, prosím," promluvila po chvíli ticha Allura, stále se dívají na dveře, kterými mladý paladýn odešel.

„Nebojte se princezno. Slibuji, že se mu nic nestane. Sám bych si to nikdy neodpustil."

Princezna přikývla a nadále už jen mlčky sledovala, jak odchází i druhý paladýn.

Nikdy nejsi sám || Sheith - CzechKde žijí příběhy. Začni objevovat