Nikdy nejsi sám || Sheith - Czech

2. kapitola

„Můžeme?" zeptal se Shiro, hned co nastoupil do červeného lva.

„Ano, shiro," odpověděl Keith a nadále se díval jen před sebe. Na tuto misi se mu nechtělo. Měl za to, že se něco zlého stane, ale nevěděl, co a toho nejvíce děsilo. Bál se, aby se nestalo něco Shirovi. Přál si jen jedno, vrátil se v pořádku na hrad.

Po chvíli už byli na cestě. Nikdo z nich za celou tu dobu, co vzlétli nepromluvil. Keith se soustředil na cestu a Shiro se utápěl ve svých myšlenkách. Měl strach o svého přítele.

A pak se to stalo. Přišla první rána zboku.

„Co se děje!?" vykřikl Keith a začal zjišťovat škody.

Shiro též ránu nečekal a také se vyděsil. Tohohle se obával. „Hlavně nepanikař, Keithe. Zvládneme to. musíme." To poslední slovo jen potichu vydechl a sledoval Galrské lodě před nimi, jak se postupně hromadí na jedno místo.

„Shiro!" vykřikl Keith po zásahu další rány do jejich lva.

„Keithe, hlavně klid, Musíme se odtud dostat." Shiro stiskl svému příteli pravé rameno a s obavami sledoval přibližující se stíhačky.

„Shiro, já - já to nezvládnu. Nedokážu nás včas dostat pryč," vydechl polohlasně chlapec.

Shiro si všiml jeho zadrhávaného hlasu. Došlo mu, že má strach. To oba. Ani jeden tohle nečekal. Nebyli na to připravení.

„Keithe-" Shiro větu nedořekl, protože přišla další a pak zase další rána a to už to lev nevydržel a začal se pomalu přibližovat k planetě pod nimi.

Keith se snažil zvednout lva, ale škody byly příliš veliké, snažil se alespoň zkontaktovat hrad, ale neúspěšně. Nakonec se smířil s koncem a nárazem do ledové planety. Přál si jen jedno, Shiro musí přežít, na něm nezáleží.

„Shiro, ať se stane cokoliv, přeji si jednu věc, zachraň sebe, nech mě zemřít s mým lvem, prosím."

„Keithe-"

„Shiro, prosím!"

„Zachraň sebe, tým potřebuje tebe, na mně nezáleží," odpověděl už zoufalým hlasem a se slzami v očích Keith. Naposledy se podíval na muže stojícího po jeho boku. Naposledy si prohlédl jeho tvář.

Přišel náraz a vše zčernalo.