Nikdy nejsi sám || Sheith - Czech

3. kapitola

Jako první se probral Shiro, který se ihned co se vzpamatoval z nárazu začal zběsile otáčet kolem sebe.

Nejdříve netušil, kde to je, ale pak si všiml chlapce ležícího v bezvědomí. Na nic nečekal, rychle se k němu rozeběhl nevšímajíc si bolestí.

Doběhl k chlapci a opatrně si ho vzal do náruče.

„Prosím, Keithe. Probuď se. Nesmíš mě tu nechat," prolomil tíživé ticho přiškrceným hlasem Shiro, a ještě pevněji si ho přitlačil na hruď.

„Nesmíš to vzdát, Keithe. Slyšíš!? Musíš bojovat. Ani já to s tebou nevzdám. Slibuji, že nás oba odsud dostanu, to ti slibuji chlapče. Jen mě neopouštěj."

Hned na to vzal chlapce ze studené země a pomalu se s ním vydal ven. Shiro se trochu oklepal zimou a chlapce si stále tlačil na hruď, aby mu dal alespoň málo tepla, co měl. Než oba dostane do bezpečí.

Netrvalo dlouho a uviděl konečně nějakou tu jeskyni, která by je mohla uchránit před mrazem tady venku a v noci bude ještě větší zima.

V jeskyni už naštěstí taková zima nebyla a za to byl Shiro opravdu rád. Opatrně položil chlapce na zem a rozeběhl se zpátky ke lvu.

Netrvalo dlouho a muž se vracel s batohem plným jídla a v rukou nesl dvě deky, které s sebou též zabalil, kdyby se stalo něco podobného. Ale nikdy, ani vesnu by nedoufal, že se vše splní.

Keitha hned zabalil do deky a z prken co našel před jeskyní se jal udělat ohniště. Sám nevěděl, jak dlouho tu budou, ale přál si, aby se na hrad vrátili co nejdříve.

Poté když byly všechny zásoby zajištěny, tak se posadil vedle chlapce a též i on si přes sebe přehodil deku.

Chlapce si přivinul k sobě, aby mu i jeho tělo dodávalo trochu tepla. On to potřeboval. To také bylo zatím vše, co mohl pro svého přítele udělat. Dál se jen mohl modlit, aby je paladýnové našli včas.