Silent Night [Harry Styles]

06

,,Za to může ona!‘‘ zařval a ukázal za mě. Otočila jsem se, ale nikoho neviděla. Nepochopila jsem o čem mluví.

,,Harry pojď dovnitř a přestaň nás děsit,‘‘ řekla jsem jemně a podávala mu ruku, kterou přijal a poté mě vtáhl do náruče. Doslova mě v jeho náručí dusil a mě se to celkem ani nelíbilo.

,,Harry neudus mě,‘‘ pokárala jsem ho jemně a poté ho zavedla dovnitř domu. Posadila jsem ho na barovou židli a sebe taktéž. Dívala jsem se na něj a hlavě se snažila stvořit nějakou větu, aby dávala smysl. Musela jsem zjistit, co ho tolik vyděsilo.

,,Harry na co jsi ukazoval?‘‘ zeptala jsem se. Vyděšeně se na mě podíval a pořád se otáčel. Zhluboka dýchal a obhlížel se po něčem.

,,Ostatní jsou venku,‘‘ řekla jsem a snažila se upoutat jeho pozornost. Škubl hlavou a podíval se na mě. Jeho jednání mě celkem děsí.

,,Ona tě děsí. To ona tě straší,‘‘ řekl a zase se začal obhlížet. Jak mohl vědět, že mě někdo straší a že mě vůbec něco děsí.

,,O čem to prosím tě mluvíš?‘‘ zeptala jsem se ho a dostala jsem opravdu rychlou odpověď v podobě smíchu.

,,Ta malá holčička,‘‘ řekl jednoduše. Vstal z barové židle a odcházel ven z domu. Zabouchl dveře a nechal mě samotnou v tomhle obrovském domě, který je pro mě ještě více strašidelnější než cokoli jiného. Obhlížela jsme se stejně, jako Harry a šla pomalu ke dveřím. Chytla jsem kliku dveří a snažila se je otevřít, ale ani za boha to nešlo. Začala jsme s dveřmi prudce škubat, ale ani se nepohnuli. Co se tady sakra děje? Otočila jsem se a opřela o dveře. Dívala jsem se do chodby a snažila se sledovat snad každý kousek domu, který mi byl na dohled. Měla jsme větší strach než kdykoli předtím. Pokud měl Harry pravdu, tak radši nechci vědět, co se tady stalo. Znovu jsem se pokoušela otevřít dveře, ale bez žádné změny. Začala jsme do nich i kopat a křičet, ale nikdo mi nechtěl pomoct.

,,No tak lidi! Přece mě slyšíte ne?!‘‘ Nechtěla jsem se ode dveří ani pohnout. Zůstala jsem tam stát a dívala se na vnitřek domu. Bušila jsme pěstmi do dveří ať mi pomůžou, ale stále nic. Moje srdce bilo, tak strašně rychle, že jsem ho cítila až v krku. V krku se mi utvořil knedlík na znamení, že se mi chce brečet.

,,Chybím vám?‘‘ zeptal se mě hlásek malinké holčičky, která právě stála na chodbě naproti mně. Polkla jsem všechny sliny, které jsem měla v puse, i když jich moc nebylo. Moje oči zůstali stát na jedné jediné malé postavě, která stála kousek ode mě. Ztuhla celá moje postava. Další věc, která mě vyděsila byl křik a bušení na dveře hned zamnou.

,,Judith! Pojď ven! Otevři ty zatracený dveře!‘‘ křičí Harryho hlas na mě, ale já mu nemohla vyhovět. Dveře se nechtěli otevřít a moje tělo se nechtělo ani jenom o centimetr pohnout. Strach polapil moje smysli a já nevěděla, co teď dělat.

,,Nechceš si semnou hrát?‘‘ zeptala se mě malá holčička znovu. Rukama držela své růžové šatičky a jemně se houpala ze strany na stranu. Usmívala se divným úsměvem a modrýma očima sledovala mojí reakci. Pohodila hnědými vlásky na stranu a tentokrát její úsměv zmizel z malé tvářičky.

,,Chceš si semnou hrát nebo ne?!‘‘ zvyšovala její hlas a mě se to vůbec nelíbilo. Nemohla jsem otevřít pusu. Bála jsem udělat jediný pohyb.

,,Judith! Sakra co se tam děje?!‘‘ Křik Harryho se roznášel celou halou snad až nahoru do pokojů. Nadechla jsem se a pomaličku poodstoupila ode dveří. Stála jsme pevně a dívala se na její malou postavu.

,,Co ode mě chceš?‘‘ zeptala jsem se s třesoucím se hlasem. Nemohla jsme mít pevný postoj proti ničemu, co mě děsilo. Holčička začala mít špinavé botičky od bláta. Špinavé bláto začalo stoupat po její malé postavě a já se zase vzdalovala a narazila zpět na dveře. Vlásky jí začali padat a já jen vystrašeně sledovala to, jak se pomalu mění v chodící bláto. Její šatičky byli celé od bláta a její obličej také.

,,Chci zase žít!‘‘ zařvala a rozeběhla se ke mně. Vykulila jsem oči, ale než jsem stihla něco říct nebo udělat jediný pohyb, který by zabránil tomu, aby se ke mně přiblížila byla u mě a objímala mi nohy. Začala mi špinit nohy a pomalu se vypařovala pryč.

Harry’s POV:

,,Harry přestaň bláznit. Přece nevěříš v nějaké povídačky o duchách,‘‘ řekl směšně Marcus a stále si ze mě utahoval.

,,Judith je teď vevnitř sama s tou malou zrůdou!‘‘ zařval jsem po něm a hned na to jsme mu vrazil pěstí.

,,Neblbni! Harry uklidni se! Až se Judith vzpamatuje z tvého výstupu, tak za námi přijde!‘‘ křikla po mě Sheila a Lily jeho vystrašeně pozorovala, co se tady děje.

,,Kurva Judith! Pojď odtamtud! Dělej!‘‘ zavrčel jsem proti dveřím. Pořád jsme do dveří bušil, ale stále nechtěl se otevřít. Klíče nefungovali, prostě nic. Tušil jsem, co se tam odehrává. Stejně jako předtím.

,,Harry přestaň šílet!‘‘ zařvala na mě tentokrát Lily, ale já se otočil s hněvem v očích.

,,Kdybys byla ty vevnitř s tou nestvůrou taky bys chtěla ven! Nemám pravdu?! Radši si bež s Marcusem zašukat!‘‘ Nadával jsem snad na všechny okolo. Pořád jsem se snažil dostat dovnitř, ale bez účinku.

,,Harry kurva kámo to jsi přehnal!‘‘ Zvedl se Marcus a jednu napálil mě. Zapotácel jsem se, ale hned se vzpamatoval. Napálil jsem jednu zpět Marcusovi, který si zase ustlal na zemi.

,,Drž hubu! A opakovat to nebudu! Radši mi pomoct otevřít ty zasraný dveře!‘‘ Pomohl jsem mu vstát a společně jsme začali narážet do dveří. Tak dlouho než povolili a my se dostali dovnitř. Prohlížel jsem si halu, ale nikde nikdo. Polkl jsem a rozeběhl se do nejbližší koupelny. Tam nikdo nebyl.

,,Harry pojď prosím tě dolů!‘‘ zavolal na mě Marcus z kuchyně a já se rozeběhl dolů do kuchyně kde seděla na barové židli Judith. Rychle jsem byl u ní a objal jí.

,,Jsi v pořádku?‘‘ zeptal jsem se a ona jenom přikývla. Nepromluvila, ale to jsme tuhle chvíli neřešil. Hlavně, že je v pořádku. Stále mi ale nejde do hlavy proč jsem slyšel křik.

,,Opravdu jsi v pořádku?‘‘ zeptal jsem se pro jistotu ještě jednou. Zase jenom přikývla.

,,Víš, já byla vždy v pořádku dokud jsi mě neprobudil,‘‘ řekl jemný hlásek vycházející od Judith. Avšak tenhle hlásek nepatřil jí. Toho už si všimli i ostatní. Vzdálili jsme se od ní a já všechny obranně držel rukama, aby nechodili blíž.

,,Vypadni z ní Alice!‘‘ Měl jsem v sobě vztek, ale taky smutek. Tělo Judith se zhroutilo k zemi a začalo vydávat dávicí reflexy. Nikdo se k ní nepřiblížil až na mě. Chytil jsem ji okolo trupu a držel ji pevně, jako kdyby mi měla utéct. Viděl jsem, jak ji oči zčernali a začala zvracet bahno. Samé bahno.

,,Hra teprve začíná,‘‘ řekl jemný hlásek v Judth těle.

//

Ahojte! Hodila jsme další díl a snad se vám líbí, omlouvám se, že tak pozdě, ale dřív to vážně nešlo:D Mám toho teď hodně, ale snad se to teď spraví, i když to slibuji asi už u každý povídky:D Ne fakt se pokusím s tím mým přidáváním něco udělat:D:D Co myslíte, že to bude za hru? Bude to velká bomba!:DDD Huh, už se těším na vaše reakce:D takže hoďte vote, protože k minulému dílu jich bylo 9!:OO Tak házejte i komentáře, protože ty mě vždycky potěší:3 xx