Silent Night [Harry Styles]

01

,,Hej Harolde řiď, alespoň rovně! Ještě jsi nic nepil a už to auto hází pomalu salta!‘‘ zasmál se Marcus.

,,Co takhle kdybys řídil ty?! Však víš, že tady jsou ty díry snad úplně všude!‘‘ zasměje se zpět, ale snaží se zároveň dělat uraženého. Protočím oči a nevšímám si toho. Vedle mě na zadním sedadle pohodlného auta se muchlují Marcus a Lili. Zase, tohle nenávidím, zvláště, když to dělají hned vedle mě. Na sedadle pro řidiče sedí Harry a na straně spolujezdce Sheila.

,,Děje se něco Judith?‘‘ zeptala se mě moje nejlepší kamarádka Sheila. Ostatní nás nevnímali, tak jsem byla rozhodnuta si  ,,postěžovat‘‘.

,,Diana..‘‘ Jakmile jsem řekla jméno své sestry všichni se na mě otočila. Dokonce i Harry se na chvilku otočil, ale radši oči stočil hned k ,,vozovce‘‘ pokud se tomu tak dá říkat. Diana byla moje sestra a taky dvojče. Jediné co nás rozlišovalo byli vlasy. Její byli hnědé a moje blonďaté. Její smrt byla nevysvětlitelná. Nikdo ji nedokázal pochopit.

,,Nemluv o ní,‘‘ jemně přikázal Harry. Nechápala jsem proč. Ano, Harry byl její bývalý přítel. Tehdy se něco stalo a oni se pohádali. V jejím bytě se našli flašky od alkoholu a ona mrtvá ve vaně.

,,Omlouvám se,‘‘ omluvila jsem se, ale nevěděla jsem za co. Potřebovala jsem se vymluvit.

,,Nebudeme teď o ní mluvit, okay? Hlavní teď je, že jsi i tak udělala maturitu!‘‘ Zvedla ruku a smála se na mě, aby mi alespoň trochu zvedla náladu. Marcus a Lili už se nemuchlovali, takže jsem si mohla v klidu sednout rovně. Byli jsme všichni ticho. Totálně jsem zkazila náladu všem. Harry mě jen tak po očku pozoroval v zrcátku. Když viděl, jak jsem zničená tak okamžitě zapnul rádio. Klasická hudba se ozvala z rádia a já vybouchla smíchy. Vždy mě tahle hudba nutila se smát. Tohle jsme s Dianou měli společné a on to věděl.

,,Nemáš zač,‘‘ oznámil mi s úsměvem a dál řídil motorový vůz.

,,Děkuju,‘‘ řekla jsem jemně a začala se červenat. Věděl toho o mě opravdu hodně i když jsme se nikdy pořádně nebavili. Spoustu věcí věděl jenom, protože chodil s mojí sestrou.

,,Co takhle ještě zajet něco koupit na benzínku holky?‘‘ Uslyšela jsem Markuse, který se probral z transu.

,,A proč ne?‘‘ Ozval se hlas Lili, která na něho byla nalepená, tak moc, že se divím, že jí neměl ve svém těle.

,,No jo, pár kilometrů odtud je benzínka, která je mimochodem jediným obchodem poblíž,‘‘ řekl Harry s úsměvem malého chlapce a pohled, jako že všechno umí, všechno zná. Pokroutila jsem očima a dál se dívala z okna.

,,Harry a čí je vůbec ta chata?‘‘ zeptala se Harryho Sheila a dívala se na něj. Taky jsem nechápala, jak by ta chata mohla být jeho, když jeho rodiče jsou rádi, že vlastní malý barák a jedno skoro rozpadlé auto.

,,Dědy,‘‘ odpověděl prostě a dal najevo, že se tom nechce bavit. Poté už jsme jeli v tichosti. Doufám, že to takhle nebude i na chatě. Potřebuji se uvolnit. Hrobové ticho naplňovalo celé auto a mě z toho nějakým způsobem bolela hlava.

,,Už tam budeme?‘‘ zeptala jsem se Harryho, protože on jediný to tady znal. Uviděla jsem jeho jemný úšklebek v zrcátku. Čemu se tak šklebí?

,,Tohle říkala i ..‘‘Zastavil se v mluvě a polkl. Vím, co myslel. Dianu. Moment, jak tohle mohla říkat?

,,Kdy?‘‘ optala jsem se jemně, ale neusmála se. Nemohla jsme ani falešný úsměv nahodit. Nešlo to. Jenom to, že moje sestra umřela mi ubíralo sílu se smát. A mluvit o tom? To prostě nešlo. Byl to rok, ale nemohu zapomenout na ní. Připadám si, jakoby chtěla, abych žila i za ní, tak jak ona chtěla.

,,Když jsme sem jeli spolu,‘‘ odpověděl mi. Nadechla jsem se, že se ho zeptám ještě jednou, jak daleko to je, ale někdo mě předběhl.

,,Tak jak dlouho ještě?‘‘ uslyšela jsem osobu přes sebou. Sheila.

,,Ještě chvilku a..‘‘ Zadrhl se, protože jsme si všichni všimli, že už jsme u té benzínky za kterou se lemoval les. Konečně. Nemohla jsem to vydržet. Už potřebuji odpočinek. Jeli jsme dobrý tři hodiny.

,,Už jsme tady,‘‘ dopověděl svojí větu a pomalu zastavoval u benzínky. Vylezla jsem na čerství vzduch a totéž udělala i Sheila a Lili. Bylo to tady takové staré. Kluci zatím zajeli, aby doplnili pohonné hmoty do našeho vozidla. Vstoupili jsme do malého obchůdku, který byl u benzínky. Hned, jak jsem vešla jsem uviděla pohledného kluka. Samozřejmě holky to nevydrželi a nahrnuli se k němu.

,,Jak se jmenuješ, krasavče?‘‘ Uslyšela jsem, jak ho nazvala Sheila. Pozvedla jsem za nimi obočí a ten kluk se jenom zasmál.

,,Jsem Arthur,‘‘ řekl rozpačitě. Měl vypracovanou postavu, tak akorát. Vlasy měl krátké a hnědé. Jeho oči byli zelenohnědé a měl strašně široký úsměv. Jeho pleť byla tmavší, asi tady žije. Jeho angličtina měla trochu přízvuk do francouzštiny.

,,Já jsem Sheila a tohle je Lili a..‘‘ rozhlédla se po obchodě a hledala mě. Doufám, že mi ho nechtějí dohodit, jinak je zabiju.

,,A tohle je Judith,‘‘ ukázala na mě. Začervenala jsem se, protože se na mě díval celou dobu. Moc nevnímal co mu říkají holky.

,,Holky, jdeme něco nakoupit, kluci čekají,‘‘ oznámila jsem s pohled upřeným do země. Holky si odfrkli a šli zamnou. Vzali pár pytlíků brambůrek, Coca Coli a ještě nějaké věci. Moc jsem nevnímala, co berou. Dostali jsme se zpět ke kase, kde byl ten Arthur. Musela jsem vypadat, jako totální blbka.

,,Kam vůbec jedete?‘‘ zeptal se svým níže položeným hlasem. Teď už se díval na nás všechny a mě spadl kámen ze srdce. Uff.

,,Jedeme na chatu,‘‘ řekla pohotově Lili. Arthur pozvedl obočí a zkoumavě se na nás díval. Nechápu, proč se tak divně díval.

,,Na tu chatu?‘‘ Zdůraznil slovo ,,tu‘‘. Pokroutila jsem očima nad tím. Nerozumí snad anglicky.

,,Jo,‘‘ řekla vysokým hláskem Sheila. Všimla jsem si jednoho časopisu, co byl za ním. Holky mezitím platili a já zkoumala titulní stránku nějakého časopisu a záhadách. Holky odcházeli a ani si nevšimli, že nejsem s nimi.

,,Chceš ten časopis?‘‘ zeptal se mě a já jenom přikývla. Měla jsem peníze u sebe a tak jsem vytáhla peněženku s účelem to zaplatit.

,,Nemusíš to platit. Ten tu neprodáváme. Ten jsem si koupil já. Kvůli jednomu článku,‘‘ oznámil mi. Dívala jsem se stále na titulní stranu.

,,Ten článek je o chatě na kterou právě jedete.‘‘ Ve mně by se krve nedořezalo. Strnula jsem v pohybu. O chatě na kterou jedeme? Jak je tohle možné?

,,Tady je víc chat, určitě jedeme na jinou,‘‘ řekla jsem s úsměvem, který měl skrýt můj strach. On měl ale tvář vážnou. Vlastně dá se říct, že to byla hodně vážná tvář. Jeho oči zhnědli a byli prázdné.

,,Doufám, že jsi jako malá hodně chodila do kostela, protože jinak to s tebou nedopadne dobře. Já být tebou tak vezmu nohy na ramena,‘‘ řekl potichu, aby nás nikdo neslyšel. Vlastně tady s námi ani nikdo nebyl.

,,Proč?‘‘ Neubránila jsem se otázce, kterou jsem mu položila. Můj úsměv uvadl a nahradila ho vystrašená tvář. Ve mně byli pocity strachu a nepochopení. Nemohla jsem uvěřit tomu, co řekl.

,,Protože..‘‘ nedořekl to, někdo ho přerušil.

,,Judith, tady jsi. Pojď už jedeme, tak ať ti neujedu,‘‘ zažertoval Harry, který stál na prahu obchodu. Obrátila jsme se na Arthura. Vzala jsem si časopis a pomalu odcházela zády k Harrymu.

,,Musím, tak se ještě uvidíme a děkuju,‘‘ s úsměvem jsem řekla a odešla. Už jsem jenom zaslechla jemné nemáš zač a že doufá, že taky.  

 Doufám, že se vám nová část líbí a hlavně si nezvykejte na tak časté části, protože někdy opravdu nebudu mít čas, abych přidávala!:)) Hodně mi prosím nějaký komentář o vašem názoru, co zlepšit) Děkuji! a za ty VOTES moc děkuju!! Děláte mi velkou a obrouvskou radost!))

- Michelle xx