Silent Night [Harry Styles]

10

Rozeběhl jsem se a ani jsem nevěděl kam, ale i přesto jsem běžel. Věděl jsem, že to není možné. Že její tělo nenajdu, ale stále jsme věřil v kapku naděje, která ve mně zůstávala. Snažil jsem si vzpomenout na to, kde ji hodili do bahna, kde to bylo. Měl jsem strach, strach o Judith. Nemůže mi umřít další láska, není to fér. Cítil jsem měkké bahno pod nohama a větve mě šlehali do obličeje, která musel ranami zčervenat. Dýchal jsem rychle, protože jsem celou dobu běžel. Musím se vrátit k chalupě a odtamtud se vydat nějakým směrem. Snad si vzpomenu i na cestu. Běžel jsem a díval se stále na zem, abych nezahučel do bažiny. Tentokrát by mi Sheila nepomohla.

,,Jak se ti běží?‘‘ zeptal se někdo vedle mě. Otočil jsem hlavu s lekl se malé holčičky. Lekl jsem se Alice.

,,Nekontroluj mě, není kdo by mi pomohl,‘‘ zavrčel jsem na ní a zrychlil. Myslel jsem si, že je až nemožné běžet rychleji, ale můj běh mě utvrdil v to, že je to možné. Doběhl jsem na planinu kde se rozléhala chalupa a u ní voda. Rozhlédl jsem se a zavzpomínal na náš první den tady. Na vzpomínky, které mě boleli. Na Dianu, Judith a ostatní. Neměl jsem věřit těm bestiálním parchantům, kteří tu malou tak pošpinili. Nenávidím se za to, že jsem nic jiného neudělal. Rozhlížel jsem se po hladině vody a lehce se usmál.

,,Tik, ťak. Čas ti utíká!‘‘ zavrčel zamnou vysoký hlásek, který patřil Alici, která tak krutě zemřela. Vtáhl jsem rty dovnitř, abych je navlhčil a začal usilovně přemýšlet kde by mohla být. Kde by mohla být? KDE BY MOHLA BÝT?! Nepřemýšlel jsem a nechal to na instinktu, který mě vedl za západ. Běžel jsme a vyhýbal se stromům, bažinám a podobným věcem, které by mě mohli v tom lepším případě zranit a v nejhorším zabít nebo pohřbít zaživa. Moje nohy udusávali hlínu pod nimi a přidával stále na rychlosti. Musel jsem jí najít. Je to jediná možnost. Jediná možnost, jak mít konečně pokoj.

,,Dobře, dám ti malou radu, běž stále tímto směrem. Obrovské bahno, tam ležím, ale za tuhle radu ti strhávám čas,‘‘ řekne pošklebovačně Alice a zase zmizí. Pokaždé se tady objeví, aby mě zkontrolovala. Co se stane když to nestihnu a její tělo nenajdu včas?  Běžel jsem a mé výdechy se zadrhávali v mém vyschlém hrdle, které prahlo po nějaké vodě. Potřeboval jsem se nutně napít, ale na pití nebyl čas. Zůstal jsem stál a uviděl bahno. Plno bahna, které už bylo zaschlé. Neměl jsem lopatu, ani nic jiného čím bych mohl zeminu od sebe oddělit.

,,Kolik mám ještě času?!‘‘ zařval jsem po lese, protože jsem věděl, že mě pozoruje. Věděl jsem, že mě bude hlídat, aby mi někdo nepomáhal.

,,Deset minut,‘‘ řekla smysluplně a zase nastalo ticho. Zase deset minut musím vytáhnout její tělo. Rychle jsem si klekl k bahnu, které bylo světlé, uschlé a popraskané. Rukama jsem se rychle začal hrabat v bahně. Její kosti už nemohou být v hlíně. Museli se rozpadnout. Hrabal jsem se v bahně, když jsem za sebou uslyšel něčí hlas. Nedával jsem mu takový prostor, jako tomu bahnu, které jsem házel na obě dvě strany. Kudrliny mi padali do obličeje, tak jsem si je bleskurychle stáhl špinavýma rukama dozadu. Najednou, když jsem se hrabal v tom bahně mě zachvátila bolest pravého ukazováčku. Zvedl jsem rychle ruku a zjistil, že jsem si kus nehtu odloupl. Zasyčel jsem a začal zase vnímat okolí.

,,Harry, co to tady sakra děláš?‘‘ Otočil jsem se za hlasem, který jsem poznal a polkl. Tohle není možné, opravdu jsou snad všude.

,,Marcusi vypadni tak daleko jak jenom můžeš!‘‘ zařval jsem a ani jsem se neotočil. Raději jsem hrabal dál, protože jsem neztrácel naději.

,,Já ti pomůžu,‘‘ řekl starostlivě Marcus, ale já se zvedl s rukama od bahna a mířil jsem k němu.

,,Vypadni!‘‘ Stál jsem rozhodně a pevně na svých hubených nohách a mračil jsem se na Marcuse, který překvapeně stál metr ode mě.

,,Proč?‘‘ zeptal překvapeně.

,,Protože musím sakra zachránit Judith a s tvojí pomocí leda zemře! Prostě utíkej tak dlouho dokud budeš moct! A kurva dělej nebo zemře!‘‘ rozkřičel jsem se ještě víc a on se na mě zamračil a přišel ke mně v tváří v tvář.

,,Pokud tu jde o Judith pomůžu ti! Musíme jí zachránit.‘‘

,,Omyl, já jí musím zachránit! Ty jí přivedeš do hrobu!‘‘ křičel jsem celkem nesmyslné věty nad kterými kroutil i sám Marcus očima.

,,Pomůžu ti!‘‘

,,Vypadni! Říkám ti naposledy!‘‘ vyhrožoval jsem svému kamarádovi, který nechápal vůbec nic z téhle situace.

,,A já ti naposledy říkám, že ti pomůžu.‘‘ Snažil se mě uklidnit, ale jak bylo vidno to nepomohlo. Vrazil jsem mu jednu do obličeje a on se trochu zaklonil na bok.

,,Harry šílíš?!‘‘ vyjel po mě a snažil se mě znovu uklidnit tím, že mě chytil za ramena. Neměl jsem moc času. Bylo ho strašně málo.

,,Kurva sakra vypadni! Dělej!‘‘

,,Nebo?‘‘ Jeho slova mě vytáčela a tak jsem použil hrubou sílu. Nečekal můj útok. Kdo by čekal od svého přítele takovou agresivitu? Pár údery do obličeje a do břicha jsem ho dostal na zem a začal do něj kopat.

,,Stačí ti tohle jako pochopení, abys táhl do prdele už?!‘‘ zařval jsem znovu, aby pochopil. Zvedl se z úpěním a začal utíkat pryč.

,,Jsi magor! Nech se léčit ty kreténe!‘‘ Naštvaně jsem začal hrabat znovu v bahně. Věděl jsem, že tak sedm minut jsem ztratil s Marcusem a mám posledním pár minutek než bude konec hry. Kterou ona vyhrává.

//

Tak po měsící jsem dopsala další část, nemám se na co vymluvit, protože prostě se mi do toho nechtělo, ale já doufám, že i přesto všechno budete číst dál. 

Do dalšího dílu bych byla ráda za 10+ votes a 5+ komentářů! :)

Děkuji všem, co věrně zůstali a čekali :3 x