Zkus mě přesvědčit

kapitola 4.

Pohled 3.osoby:

V tu chvíli se spustily provazy vody ze zataženého nebe a muž pustil své emoce z uzdy. Mohl je pustit. Nikdo jej neslyšel a to ,bylo hlavní.

Victorine :

Když se mi konečně přestal točit žaludek, můj pohled padl na velikou, červenou budovu s rozlehlou zahradou a černým drátěným plotem. Už od pohledu mi přišla budova povědomá a jakpak by ne? Byl to sirotčinec, ve kterém jsem vyrůstala. Uslyšela jsem dětský křik a výskot, který přitáhl mou pozornost. V zahradě poletovala holka mého věku světlovlasá s modrýma očima a snědý, hnědovlasý, černooký kluk. Tu holku jsem znala ale nemohla jsem ji nikam zařadit.

Po chvilce stání profesor vyšel až k bráně. Opatrně ji otevřel a jako správný gentleman podržel dveře. S povzdechem jsem popadla ucho kufříku a vykročila na štěrkovou cestu, která nepříjemně škrtala pod mými teniskami. Popadl mě strach. Vždyť já si nic nepamatuji. Budou se mě na něco určitě ptát a já jim nebudu moci odpovědět. Tolik věcí se mi honilo hlavou, že jsem si nestihla všimnout přísně vyhlížející baculaté ženy v kostýmku, který byl šedý jako její děsivě vypadající oči, jenž mě prošpikovávali skrz na skrz .

Ve mě to najednou hrklo. Vždyť to je paní Freiová. Moje ředitelka tohohle ústavu. Vyděšeně jsem sklopila oči na své boty, ty byly totiž v tuto chvíli zajímavější než to, o čem se Brumbál a ředitelka baví. Z mého rozjímání mě vyrušil náraz a pád. Když se mé oči rozhlédli po okolí, kdo zapříčinil můj pád spatřila jsem toho kluka a tu holku. ,,Victorine chyběla jsi mi nezkutečně, kde jsi byla, proč jsi nenapsala, proč jsi tady až teď musíš mi všechno říci. Mary měla o tebe takový strach pojď půjdeme si někam sednout a......" dál už jsem nestíhala pobírat co mi říkala. Netušila jsem totiž, kdo to přesně je. Má amnézie mi bránila v tom vzpomenout si, a to bylo nejhorší.
Ta dívka na mne pohlédla a zarazila se,,Vi [ví]? Jsi v pořádku? To jsem já Anabelle.''začalo mi to v hlavě šrotovat. To jméno od někdo znám ale nemohu si vzpomenout. Z přemýšlení nás vytrhla paní Freiová, ,děti pojďte za mnou i vy slečno Brownová a pane Williamsi musíme si vážně promluvit.
Anabelle mne chytila za ruce a vedla mě někam do veliké budovy. Lazena byla do gotiky a všude po stěnách visely obrazy. Najednou jsem ucítila u mého ucha ucítila teplých dech.,,Ahoj jsem Jayson Williams zkráceně Jay moc mě těší.''slyšela jsem šeptání s anglickým přízvukem. Teplo jenž vycházelo z Jaye bylo spalující až mi naskočila husí kůže.
,,Ten barák je hotový labirint''Řekla jsem si a pohlédla na Anabelle. Se zvláštním výrazem mi přikývla. Paní Freiová otevřela černé dubové dveře a my měli možnost nahlédnout dovnitř.
Spoře osvícená tmavá místnost s tlustými rudými závěsy a nábytkem z černého dubu. Páni ta ženská musí milovat tmavé barvy. Pokynula nám ke 4 židlím, na které jsme se posadili.
,,Určitě se chcete zeptat, co zde děláte. Je to jednoduché. Zde sedí Victorine Mallette, je to prý tvá nejlepší kamarádka Anabelle a proto to řekneme tobě, Jayi ty to vědět můžeš také. Váš kamarádský vztah je v pořádku a pochybuji, že by nějak ohrozil Victorininu pověst.''dopověděla a pokynul a Brumbálovi, aby pokračoval.,,Slečna Mallette utrpěla vážná zranění....''jemně mávl rukou a zmrazila ředitelku v čase nemohla slyšet a to bylo nejdůležitější. ,, Byla způsobena kletbou, která nepomíjí, přesněji řečeno Avadou''v tu chvíli Anabelle vyskočila ze židle a silně obejmula černovláska. Jay vystraseně hleděl do prazdné zdi a ředitelka stále neslyšela.,,A-a-ale kletby, které nepomíjí nelze zastavit, jak je možné ze žije? '' Zeptal se Jay a svůj pohled stočil na Victorine,, A není to jedno Jayi? ''Vyjela Anabelle. ,?

Pohled 3.osoby:

Brumbál se postavil a mluvil dál. ,,Vrátíme se zpět k tématu. Úraz hlavy způsobil otřes mozku a to způsobilo amnézii. To znamená, že zapoměla věci, které si jinak pamatuje. Victorine si nepamatuje ani vás, slečno Anabelle. Proto jsem vás a pana Jaye ,poprosit o pomoc.''oba dva kývli a profesor pokračoval.,,Slečna přestupuje do školy Čar a kouzel v Bradavicích. Bude pod neustálým dohledem, kdyby se jí udělalo nevolno. V Bradavicích mám své lidi ale zde jste jen vy dva. Žádám vás tímto, abyste se slečnou byly co nejvíce. V Bradavicích jí mohu pomoci ale ředitelka se nesmí nic dozvědět. Neumí kouzlit a moc jí ne věřím. Já ani ředitel Dippet.''oba dva chvíli premyšleli a najednou kývli hlavou. Brumbál luskl prsty ředitelka se probudila z transu trochu poklepala hlavou a poslouchala dál. Profesor pokračoval.
,,Vážná zranění způsobena jízdou na koni.Spadla a on jí pokopal. Vlastně veškeré informace naleznete v těchto dokumentech.''vytáhl z habitu složku a položil jí na stůl.
Ředitelka si to chvíli pročítala, a když byla spokojena, vyndala ze šuplíku formulář na přestup do jiné školy. Brumbál vytáhl tajně správný, který musí donést do Bradavic a podstrčil jej aby nic nezaznamenala.
Po chvilce ticha se ozval zvuk razítka a podepisování. Bylo to oficiální. Victorine je žákyní Bradavic a je to i potvrzené.