Pohled 3.osoby:
V tu chvíli se spustily provazy vody ze zataženého nebe a muž pustil své emoce z uzdy. Mohl je pustit. Nikdo jej neslyšel a to ,bylo hlavní.
Victorine :
Když se mi konečně přestal točit žaludek, můj pohled padl na velikou, červenou budovu s rozlehlou zahradou a černým drátěným plotem. Už od pohledu mi přišla budova povědomá a jakpak by ne? Byl to sirotčinec, ve kterém jsem vyrůstala. Uslyšela jsem dětský křik a výskot, který přitáhl mou pozornost. V zahradě poletovala holka mého věku světlovlasá s modrýma očima a snědý, hnědovlasý, černooký kluk. Tu holku jsem znala ale nemohla jsem ji nikam zařadit.
Po chvilce stání profesor vyšel až k bráně. Opatrně ji otevřel a jako správný gentleman podržel dveře. S povzdechem jsem popadla ucho kufříku a vykročila na štěrkovou cestu, která nepříjemně škrtala pod mými teniskami. Popadl mě strach. Vždyť já si nic nepamatuji. Budou se mě na něco určitě ptát a já jim nebudu moci odpovědět. Tolik věcí se mi honilo hlavou, že jsem si nestihla všimnout přísně vyhlížející baculaté ženy v kostýmku, který byl šedý jako její děsivě vypadající oči, jenž mě prošpikovávali skrz na skrz .
Ve mě to najednou hrklo. Vždyť to je paní Freiová. Moje ředitelka tohohle ústavu. Vyděšeně jsem sklopila oči na své boty, ty byly totiž v tuto chvíli zajímavější než to, o čem se Brumbál a ředitelka baví. Z mého rozjímání mě vyrušil náraz a pád. Když se mé oči rozhlédli po okolí, kdo zapříčinil můj pád spatřila jsem toho kluka a tu holku. ,,Victorine chyběla jsi mi nezkutečně, kde jsi byla, proč jsi nenapsala, proč jsi tady až teď musíš mi všechno říci. Mary měla o tebe takový strach pojď půjdeme si někam sednout a......" dál už jsem nestíhala pobírat co mi říkala. Netušila jsem totiž, kdo to přesně je. Má amnézie mi bránila v tom vzpomenout si, a to bylo nejhorší.
Ta dívka na mne pohlédla a zarazila se,,Vi [ví]? Jsi v pořádku? To jsem já Anabelle.''začalo mi to v hlavě šrotovat. To jméno od někdo znám ale nemohu si vzpomenout. Z přemýšlení nás vytrhla paní Freiová, ,děti pojďte za mnou i vy slečno Brownová a pane Williamsi musíme si vážně promluvit.
Anabelle mne chytila za ruce a vedla mě někam do veliké budovy. Lazena byla do gotiky a všude po stěnách visely obrazy. Najednou jsem ucítila u mého ucha ucítila teplých dech.,,Ahoj jsem Jayson Williams zkráceně Jay moc mě těší.''slyšela jsem šeptání s anglickým přízvukem. Teplo jenž vycházelo z Jaye bylo spalující až mi naskočila husí kůže.
,,Ten barák je hotový labirint''Řekla jsem si a pohlédla na Anabelle. Se zvláštním výrazem mi přikývla. Paní Freiová otevřela černé dubové dveře a my měli možnost nahlédnout dovnitř.
Spoře osvícená tmavá místnost s tlustými rudými závěsy a nábytkem z černého dubu. Páni ta ženská musí milovat tmavé barvy. Pokynula nám ke 4 židlím, na které jsme se posadili.
,,Určitě se chcete zeptat, co zde děláte. Je to jednoduché. Zde sedí Victorine Mallette, je to prý tvá nejlepší kamarádka Anabelle a proto to řekneme tobě, Jayi ty to vědět můžeš také. Váš kamarádský vztah je v pořádku a pochybuji, že by nějak ohrozil Victorininu pověst.''dopověděla a pokynul a Brumbálovi, aby pokračoval.,,Slečna Mallette utrpěla vážná zranění....''jemně mávl rukou a zmrazila ředitelku v čase nemohla slyšet a to bylo nejdůležitější. ,, Byla způsobena kletbou, která nepomíjí, přesněji řečeno Avadou''v tu chvíli Anabelle vyskočila ze židle a silně obejmula černovláska. Jay vystraseně hleděl do prazdné zdi a ředitelka stále neslyšela.,,A-a-ale kletby, které nepomíjí nelze zastavit, jak je možné ze žije? '' Zeptal se Jay a svůj pohled stočil na Victorine,, A není to jedno Jayi? ''Vyjela Anabelle. ,?Pohled 3.osoby:
Brumbál se postavil a mluvil dál. ,,Vrátíme se zpět k tématu. Úraz hlavy způsobil otřes mozku a to způsobilo amnézii. To znamená, že zapoměla věci, které si jinak pamatuje. Victorine si nepamatuje ani vás, slečno Anabelle. Proto jsem vás a pana Jaye ,poprosit o pomoc.''oba dva kývli a profesor pokračoval.,,Slečna přestupuje do školy Čar a kouzel v Bradavicích. Bude pod neustálým dohledem, kdyby se jí udělalo nevolno. V Bradavicích mám své lidi ale zde jste jen vy dva. Žádám vás tímto, abyste se slečnou byly co nejvíce. V Bradavicích jí mohu pomoci ale ředitelka se nesmí nic dozvědět. Neumí kouzlit a moc jí ne věřím. Já ani ředitel Dippet.''oba dva chvíli premyšleli a najednou kývli hlavou. Brumbál luskl prsty ředitelka se probudila z transu trochu poklepala hlavou a poslouchala dál. Profesor pokračoval.
,,Vážná zranění způsobena jízdou na koni.Spadla a on jí pokopal. Vlastně veškeré informace naleznete v těchto dokumentech.''vytáhl z habitu složku a položil jí na stůl.
Ředitelka si to chvíli pročítala, a když byla spokojena, vyndala ze šuplíku formulář na přestup do jiné školy. Brumbál vytáhl tajně správný, který musí donést do Bradavic a podstrčil jej aby nic nezaznamenala.
Po chvilce ticha se ozval zvuk razítka a podepisování. Bylo to oficiální. Victorine je žákyní Bradavic a je to i potvrzené.
ČTEŠ
Zkus mě přesvědčit
Fanfic●UPOZORNĚNÍ ● V kapitolách se nachází drastické scény, které by neměly číst malé děti. Pokud si to přečtete, je to Váš problém ne můj. Je to napůl horor a, tak se Prosím nedivte.Děkuji za pochopení a přeji příjemné čtení. Victorine Mallette je čaro...