Zkus mě přesvědčit

kapitola 6.

Pohled 3.osoby:

Jen co se dívka zachumlala do peřiny, zhasla lampičku, jež jemně osvětlovala fotku s ní a Anabell. I na tento den si vzpomněla a věděla, že se blíží lepší zítřky. Ale ne vždy se vše zdá býti růžové. Za oknem se ozval hrom, který osvětlil postavu, které si dívka nevšimla. Byla vidět pouze při záblesku a pak vždy náhle zmizela. Jedinné co bylo jasně vidět byly smaragdově zelené oči.

Jay:

Z krásného snu mě probudilo silné cloumání. Chtěl jsem se ohnat ale došlo mi, co by to mohlo mít za následky, a tak jsem se otočil. Nade mnou stála rozčepýřená Vici a já se neudržel. Vyprskl jsem smíchy ale ona mě jen sjela otráveným pohledem. ,, Jayi za 25 minut nám jede vlak, jestli to chceš stihnout radila bych ti, rychle vstát" poté rychle odběhla s hromádkou věcí do holčičích umýváren.                                                                                                                                                                                  Po chvilce  mi to došlo,, COŽE?!!!!" vykřikl jsem  a začal se oblékat a panikařit. Po 10 minutách se vrátila Vici a s věcmi, jsme se rozeběhli za Mary. Jelikož je čarodějka, má vetší možnost nás někam dopravit. Zaklepali jsme na její pokoj a ona vykoukla. ,,To je dost" vydechla ,,Za 10 minut Vám to jede. Jayi doprovodím vás k nádraží a tam už trefíte." všichni tři jsme se chytili a ucítili píchnutí v pupíku. Zavřel jsem oči a hned jsem stáli kousek od nádraží. Hekticky mi pohled padl na hodinky. ,,Za 6 minut 11. musíme pohnout Ví."

Victorine:

Objali jsme se a rychlostí blesku běželi s vozíky, které byly hned vedle nás k vlaku. Jay se zastavil před jednou přepážkou a já jen zaraženě koukala. ,, Na tři se rozběhneš proti té přepážce hned za mnou jasné?" pohotově jsem pokývala hlavou a dívala se, jak Jay mizí. Teď nebo nikdy. Mé nohy se rozpohybovali a zavřela jsem oči. Jen, co se otevřely spatřily plné nádraží lidí a velikánskou, červenou, parní lokomotivu. Spolecně vedle sebe jsme opatrně kličkovali plným nádražím až k zavazadlovému prostoru,jak jednu část úplně vepředu nazval Jay.

Pohled 3. osoby:

Dvě děti dorazili s kufry  k zavazadlovému prostoru a popadly jen to nejnutnější. Poté naskočili do druhého vagonu, měly štěstí. Jen co naskočili, průvodčí zapískal a vlak se rozjel. Zadýchaně si oba sedli na schůdky a vydýchávali tuto ranní ,,rozcvičku". ,,Je neuvěřitelné, že jsme to stihli.'' řekl Jay, a podíval se po Victorině. Ta jen pouze s úsměvem  hleděla do chodby, kde se to jen hemžilo bradavickými studenty.
     Poté, co se oboum dvoum sklidnil dech, znenadání do chodbičky vletěla zlatounka, a hned po ní 2 černovlasý kluci.

Victorine:

      ,,Je moje já jí chytím je ti to jasné, na mě prostě nemáš'' křikl kluk s vrabčím hnízdem a hnědýma očima. Druhý kluk s delšími vlasy a bourkově šedýma očima mu odpověděl ve chvíli, kdy jí skoro držel, avšak mrška mu uhnula ,, Jsi tvrdohlavej, jako ovce. '' 
      Se smíchem jsem je pozorovala , jak oba natahují ruce k té zlaté královně, která jako naschvál visela ve vzduchu, když si mě ten s delšímy  vlasy všiml. Zaťukal tomu druhému na rameno a něco mu zašeptal. Jen co mu to dořekl otočil se mým směrem a usmál se: ,,Jayi, jak se máš, kámo?''vykřikl a rozešel se k nám. ,
,Mám se dobře . Kluci chci vám někoho představit. '' v tu chvíli se oba zahleděli na mě a zkoumavým pohledem mě skenovali odshora dolu. ,,Tohle je Victorine. Přijela sem do Bradavic a nastupuje do 2. Přijela ze samotných Krásnohůlek . '' řekl Jay hrdě se na mě usmál
    Těm dvoum klukům se rozzářily oči a rychle se se mnou chtěli seznámit. První ke mě natáhl ruku ten kluk s delšími vlasy. ,,Sirius Orion Black k Vašim službám mademoiselle" uklonil se a políbil mou ruku. Začervenala jsem se. Nikdy mi někdo neřekl tak hezky, tedy krom Jaye.                      ,,Ty umíš francouzsky?" zeptala jsem se se zájmem. ,, Ano ale jen to co potřebuji vědět" mrkl na mě spiklenecky a odtáhl se.                                                                                                                                                Na řadu přišel ten druhý kluk. ,,Ahoj jsem James Potter" představil se energický kluk a silně mi potřásl rukou. ,,Nechcete k nám do kupéčka?" zeptal se James, který v setině vteřiny chytil zlatonku a vítězoslavně se šklebil na Siriuse. Radostně jsme se na sebe s Jayem usmály a šli za klukama. Kupé nebylo daleko a já se zájmem sledovala ten všudypřítomný povyk v každém koutku vlaku. Líbilo se mi to. Oproti Krásnohůlkám byl tohle hotový ráj.                                                             Když jsme k jednomu kupé došli, mělo zatažené okénko. James se rozhlédl po okolí, zda se v blízkosti někdo nezdržuje a zaklepal jakousi melodii. Po chvilce vykoukl hnědovlasý kluk s mnoha šrámy na tváři. ,,Už jsi tu ,Jayi. "a dodal ,,To je super, pojďte dál lidi."