Zkus mě přesvědčit

Kapitola 7.

Pohled 3.osoby:

Nikdo z přítomných netušil ,co se děje, nevěděli ani, zda to zabere, ale přesto se modlili k samotnému Merlinovi, aby to vyšlo. Jay věděl, že je něco špatně a zrychlil. Dveře do kupé málem vyrazil, a když si všiml rozkoukávající se Viky a bledých kamarádů zarazil se. ,,Viky, jsi v pořádku?" rychle si k ní klekl a zkoumal jí. ,,Ano, jistě jen se mi neudělalo dobře" rychle se postavila, trochu zavrávorala. Všichni se na ní udiveně dívali. ,,Jestli vám to nevadí odskočím si" rychle vyrazila pryč ze dveří. Všichni kromě Jaye se za ní zmateně dívali. ,,Co to mělo být?" zeptal se James. ,,Co se vlastně stalo?" optal se Jay. Remus se do toho vložil. ,,Povídali jsem si a najednou jakoby stuhla. Nehýbala se a nekomunikovala. Zkoušeli jsme vše ale pomohlo až kouzlo." ,, Bylo to zvláštní, něco jako trans."vložil se do toho Sirius. Všichni po sobě koukali a dohadovali se, co to s Viky je ale nikdo nedospěl k dobrému názoru, který by uspokojil všechny.

Victorine:

Bylo mi hrozně moc špatně,hlava mi třeštěla, nohy byly jako ze želatiny a nemohla jsem popadnout dech. V běhu jsem nekoukala na cestu a vrazila do nějakého blonďatého studenta. Podle hada na odznaku zřejmě Zmijozel. ,,Kam čumíš, ty mudlovská šmejdko?" rozkřikl se a odstrčil mě silou na zeď. Mé tělo spadlo, jako pytel brambor a snažila jsem se zvednout. Byl s ním i další kluk a smál se. Bylo by mi to jedno, ale začala ve mě vřít krev. Jsem teprve ve vlaku a už tu mám šikanátora? Merline za co mě trestáš, za co?                                                                                                S vypětím sil jsem se zvedla a chtěla odejít ale on mě chytil silně pod krkem a přimáčkl na zeď. ,, Kam si myslíš, že jdeš?" vyštěkl na mne. Nechtěla jsem zvednout oči, strach byl silnější. Ne z toho kluka ale ze mě, z Florence. 

Pohled 3. osoby:

,,Nikam" odpověděla tiše dívka netušíc, co s ní chlapec udělá. On se jeho slizkými rty dotkl ucha dívky a zašeptal  ,,Dívej se mi do očí a řekni kdo jsi ty malá potvoro" . Nechtěla ale aby se odtáhl zvedla zrak a ulpěla jím na ledově modré oči. Byly plné zloby a zášti, kterou choval k dívce, kterou viděl poprvé v životě. ,,Vidím, že teprve nastupuješ, nevidím hábit ani odznak, tak co tu děláš?" V tu chvíli Victorie už nechtěla, aby ji ten kluk držel nenapadlo ji nic jiného, než vykopnout.                                                                                                                                                                                         Cíl zasáhla přesně, vykroutila se mu, podrazila nohy tomu druhému klukovi a utíkala co jí síly stačily. Z dálky slyšela křik a skučení, avšak již se neotočila. Dorazila na záchod, umyla si obličej studenou vodou a smutně se prohlédla v zrcadle. ,,Co jsem to za zrůdu?" optala se sama sebe, když jí po tváři stékali slzy smutku, mísící se se slzami zoufalství. Oči měla opuchlé, pleť jako sníh a děsivost jí dodávali oči, jež byli zase o něco málo světlejší.                                                                   ,,Proč si tak utekla drahá Victorine?" optal se jí obraz v zrdcadle. ,,Proč mě nenecháš být Florence?" vykřikla,, To tě baví mě mučit?" Florence se začala smát, jakoby řekla nějaký ohromě zábavný vtip. ,,AAAAAA"vykřikla v zoufalství Viky a pěstí uhodila do zrcadla.                                                     Jako ve zpomaleném filmu  viděla padat jednotlivé střípky na kachlovanou podlahu. Odevzdaně se sesunula k zemi. Prohlížela si své rány na ruce a vytahovala střípek po střípku. Nevěděla žádné kouzlo na zastavení krve.                                                    

Sirius:

Uběhlo půl hodiny a já se jí rozhodl jít hledat. Něco mi říkalo, že něco není v pořádku. ,, Kluci jdu se po Viky podívat ano, za chvíli jsem zpátky" houkl rychle směrem ke klukům a šel jsem.                        Bylo jasné, že je na záchodcích a tak mě mé nohy sem i donesly.  Dal jsem ucho na dveře a poslouchal. Byl slyšet tichý pláč.