kapitola 5.

22 4 2
                                    

Anabelle:

Už zase se to zvrtlo. Muselo se něco stát ve snu. Její oči. Byly jako kusy ledu. Šel z ní neuvěřitelných strach a já prostě nevěděla, co dělat. Byl to problém, Vici v podstatě kouzlila. Musíme jí zastavit aby nepřišel nikdo z ministerstva. Mrkla jsem na Jaye a ten pochopil. Bude to boj ale musíme Vici ochránit a to je hlavní.

Pohled 3.osoby :

Victorininu pozornost upoutal ptáček, co byl venku. Krásný modrásek, který třepetal maličkými křidélky a pípal.
Anabelle potichu vylezla z podstolu a přemisťovala a se pomalými kroky k Jayovi. Stačilo aby se Vici otočila a měla by Bell na mušce.

Victorine :

Nevím, co to do mě vjelo. Můj strach a bolest z toho snu mi zatemnili mozek. Uslyšela jsem pípat ptáčka a pohlédla z okna. Modrásek. Jak nádherný byl.
Usadil se na parapet a jakoby na mne pohlédl a chápal můj stav. Ten pohled mě neskutečně uklidňoval. Čím dělení jsem se na něj dívala, tím víc jsem se uklidňovala. Po chvilce mě vyvedl z transu odlet ptáčka a tím mi zmizel můj bod vesmíru.
Opatrně jsem prohlédla škody, které jsem napáchala. Z bílých zdí byly spadané obrázky, roztřístěné sklenice a vázy, díry ve zdech a všude po zemi roztrhané polštáře.
Bylo mi spatně. Hlava se mi motala a já hledala Jaye a Bell. Neviděla jsem je schovali se nebo utekly. V tu chvíli se mi podpořili kolena a já padla k zemi. Ucítila jsem teplou tekutinu na mém lýtku. Vyhnula jsem si černé legíny a spatřila krvavou dírku. Bolelo to.

Pohled 3.osoby:

Ke krvacející a malátné dívce priběhli její přátelé. Jay jí dával nohu nahoru a podepíral vším možným, co měl poruce a Bell jí ránu ošetřovala. Po nějaké době to přestalo krvácet a tak to Vici obvázali kusem prostědadla. Celé to proběhlo v tichosti. Jay byl v šoku, protože nevěděl, jak hrozne to může být. Bell netušila, proč se to tak zhoršilo. Tušila však, že na tom mají podíl její francouzské spolužačky.
Vici se dívala do zdi. Nevěděla co dělat. Její vlastní tělo jí neposlouchalo a mysl, jako by byla zbavena rozumu.
Podívala se na své dlaně a prohlížela si každičký detail, který by jí prozradil, co to bylo za kouzlo.
Jay začal uklízet a maskovat různými plakáty díry ve zdech. Peří dával zpět do polštářů a peřin. Bell se zvedla ze země a zašívala.
Náhle někdo zaklepal a všichni tři zpanikařili.

Victorine :

Dovnitř vešla mladá žena okolo 25. Měla dlouhé hnědé vlasy sepnuté v culíku a oříškové oči. Jen co se podívala po pokoji, zavřela dveře a vytáhla hůlku ,,Sevelio'' zašeptala a z hůlky vylétla záře, která pohltila zdi a zmizela. Poté se ke mě vrhla a uvěznila mě v medvědím objetí. ,,Vici jsi v pořádku?zeptala se mě a já přikývla. ,,Jayi, Bell vy také?'' Oba dva kývli a sedli si na zem.
,,Mary? '' začal Jay. ,,Je to horší než jsem si myslel. ,,To ano ''pokračovala Bell a otočila hlavu na Jaye. ,,Dnes jí to přepadlo ve spánku. Je moc vystresovaná a to jí nepřidává musí se naučit bránit takhle to dál nejde.''rozbrečela se a schovala v Jayově náruči. Mary, jak té paní říkají nepřišlo vůbec nic divné. Jen na mne soucitně koukala a mě to docela štvalo. ,,Moc se omlouvám paní Mary ale my se známe? A jak víte o mém problému nikdo to přeci nemá vědět.''ozvala jsem se. ,, Vici to jsem já tvá vychovatelka a kamarádka přeci....''zlomil se jí hlas. Zoufale pohlédla na Bell a na Jaye. ,,Ona měla úraz kouzlem.'' Belle se zaleskly oči. ,,Nelekej se, byla na ní seslaná, ani se mi to nechce říkat. Ta nejhorší z kleteb nepomíjivých.''pohlédla na mě a pak zpět na Mary.  ,,Avadu zašeptala Mary. 

Mary:

V tu chvíli by se ve mě nikdo krve nedořezal.,, Avada nelze přežít bez úhony, má to třeba vliv na její psychiku.''pomyslela jsem si a prohlédla si Vici lépe.
        Veliké kruhy pod očima nešli přehlédnout, hubená jako vyžle a vlasy byli méně husté než před pár měsíci. A její oči nebylo, to skoro poznat, ale byly světlejší než kdy dříve. Emoce jí drtili. Byla jako křehká dřevěná loutka, kterou zevnitř požírají červotoči .
      Někdo zaklepal,v rychlosti jsem se rozhlédla a pronesla tiché ,,Reparo''  veškeré rozbité věci se v mžiku uklidili, spravili a krev také zmizela.Děti jsem přemístila na postele a dělala, jakože nic.

Zkus mě přesvědčitKde žijí příběhy. Začni objevovat