× Před úsvitem ×

Narození

Každý život začíná narozením. Nic zvláštního pro mě. Narodila jsem se více malá než ostatní.
Hned jsem se přitiskla k mojí mámě a ostnatním sourozencům.
Z mámy byl cítit velký stres a strach...
Kdysi jsem nevěděla proč. Ani jsem to moc neřešila a snažila se přežít další minutu...
Pár hodin na to se stalo něco zvláštního.. Máma se zvedla a my jsme nemohli sát mléko. Máma se nás snažila dostrkat do rohu. Chodit nikdo z nás neuměl. Zem byla tvrdá, studená a klouzavá.
Ozval se hluk. Podle mámy pachu to nebylo vůbec v pořádku. Někdo přišel k nám. Kdysi jsem neuměla rozumět této řeči. Ale.. Bylo to jisté, že se on na nás přišel podívat.
Měla jsem hlad.. Tak jsem zakňourala a plazila jsem k mámě. Něco zamumlal a po chvíli moje máma ležela na zemi s bolestmi. Každým dalším kopem se svíjela větší agónií. Omylem jsem se nějak připletla k jeho noze. Vzal mě za kůži za krkem. Chvíli jsem jen tak visela, jako by nad něčím rozmýšlel.
Vím, že vzal dalšího a zmizel se mnou a bratrem na druhé straně ze mřížemi..
Dostala jsem do pusy nějakou hadičku, kde proudilo mléko. Šťastně jsem začala pít..
Pak jsem z toho vycouvala a usnula.
Takhle se to několikrát opakovalo.
Cítila jsem jeho přítomnost celou dobu, ale teď i někoho dalšího. Měla příjemný pach. Něco mezi sebou řešili. Nevím co přesně... Zněli... Nějak divně.. Tak neznámě. Dnes vím.
Šťastně.