× Před úsvitem ×

Subjekt 01.2X

Liška oddychovala, když mohla. Zavřela oči, aby z nich nemohly téct další slzy. Topila se slzama.
Rychle cukla, cítila jehlu jak něco vyrývá do jejího lýtka.
"Hehe. Dvanáct? " šeptal s úžasem. Určitě si to velmi užíval. Tu bolest, to všechno!
Začal si broukat a něco připravoval.
V tu chvíli se otevřeli dveře.
"Saki?.." vešla pomalu bílá vlčice.
Když si všimla Bitt, hrkly se jí do očí slzy.
"Saki." třásla se.
Šedivý vlk se otráveně podíval na svou vyděšenou družku. Ruce měla obvázané obvazy a všude se rýsovaly šrámy.
"T-to musí skončit!"
Vlk se narovnal a vyšel k ní.
"Cože?" řekl a jeho tvář zvážnila.
"..musí to skončit.." řekla šeptem.
Saki neváhal a rychle ji drápl fackou přes obličej.
Vlčice zaskůčela a skácela se na zem, na kolena. Chytla se za tvář, tekla ji krev. Saki se zazubil.
"To si příště rozmysli.. Co řekneš, Lovetto. Já jsem tady pán" zavrčí klidně a obrátí se zpátky k práci. Lovetta brečela. Brečela za všechny ty duše co Saki zníčil. Modlila se, aby je už nic nebolelo. Její srdce bylo znovu zlomeno.. To nevadí zase se zacelí, aby mohlo být rozbito znovu. Po chvilce se zvedne a odejde.

Bitt se ten den naučila, že se šedému vlkovi neodporuje. Je to její pán. Musí ho poslouchat. Jinak zemře. Probudila se v kleci. Její matka tam nebyla. Usedla v rohu místnosti a olizovala si rány a stehy. Atmosféra strachu z ní čerpala sílu a energii. Ulehla do klubíčka a snažila se usnout za doprovodu vytí ostatních zvířat.

Probudilo jí syčení. Nejprve se nadechla. Ucítila kočku. Rychle otevřela oči a z temnoty na ní svítily žluté oči. Drápy to dřelo o podlahu.
Chce mě to probudit. Dojde jí. Jenže její tep už nebyl tak klidný jako ve spaní. A šelma si toho všimla.