Tento příběh bude rozdělen do několika částí. Je to krátký příběh na ship Bronny. O tento příběhy a o to, co by v tomto příběhu chtěla mít si zažádala NatyrotkaGibson. Takže tady ho máš a doufám, že to bude aspoň trošku podle tvých představ a hlavně doufám, že se ti to bude líbit.
Můžete napsat do soukromých zpráv, co byste chtěli za další příběh a na jaký ship. Děkuji. A ještě se předem omlouvám, ale nevím kdy vydám další část. Vzhledem k tomu, že teď trávím trošku víc času na brigádě tak nemám moc času na psaní. Budu se, ale i tak snažit ho vydat co nejdřív.
- Alis
Brooklyn
Sonny
Konečně, teď už to bude všechno dobré. Řekl jsem si a vybalil polední krabici. Včera jsme se přistěhovali a já jsem to všechno dneska dovybalil. Přestěhovali jsem se sem, protože sem mamka odešla za prací. Vůbec si neztěžuji, abych pravdu řekl jsem vlastně rád. Můžu začít znovu s čistým štítem a nebudu muset snášet šikanu. Tedy aspoň doufám. Na staré škole mě totiž šikanovali, protože zjistili, že jsem gay. Proč se svět chová k LGBT komunitě takhle. Šikanují je, omezují je a dělají jako by to ani nebyli lidi. Přesně kvůli tomuhle se bojím, bojím se stát zpěvákem, sice rád opravdu hodně moc rád zpívám, ale strach z toho, že by mě zavrhli je větší. Doufám, že jednou svůj strach překonám. I kdybych měl zpívat jen jednomu člověku a klidně i někde na veřejnosti. Povzdechl jsem si a šel dolů, protože mě zrovna mamka volala na večeři.
Asi si půjdu dát sprchu, až se vrátím . Řekl jsem si v duchu a pokračoval v běhu. Vždycky se při něm tak nějak uvolním. Nejradši bych vypadnul z tohohle města. Je hrozně malé, nic se tu neděje a docela se divím, že jsme na mapě. Chtělo by to nějaký zážitek, nějaké dobrodružství, zkrátka, něco, co by tu rozproudilo život. Běžím dál a když vbíhám do naší ulice, všímám si, že ten prázdný dům v sousední ulici, už není prázdný. Bezva zase nějací nudní lidé. Jen doufám, že nemají malý fakany. Víc se o ten dům nezajímám a běžím dál. Zastavím se až před naším domem a vejdu dovnitř :„Jsem doma!!“ zakřičím na celý barák a když mi nikdo neodpovídá, vydám se do kuchyně. Na stole leží papírek s tím, že oba rodiče museli na 10 dní na služební cestu. Bezva, takže jsem doma sám. Toho by se dalo využít.
Když vylezu ze sprchy, tak zavolám Caitlin, jestli nechce přijít. Ne, tak jako, kdy se mi zase poštěstí mít dům sám pro sebe a situaci, jako dělanou k tomu abych se s Caitlin vyspal.
Po večeři jsem vykonal hygienu a šel jsem si lehnout. Zítra mě čeká první den v nové škole, tak snad to dopadne dobře.
Ani po hodině se mi nepodařilo usnout a tak to vzdám a vylezu z okna na takový menší plácek na střeše garáže. Je krásná noc, venku svítí měsíc a hvězdy. Koukám na hvězdy a ani si to neuvědomuji a začnu si něco potichoučku zpívat . Začala mi být zima a už jsem byl i docela unavený a tak jsem zalezl dovnitř a šel si lehnout.
Caitlin nemohla. Tvrdila mi, že je někde s kamarádkou. Nevadí . Sedl jsem k počítači a pustil si film . Asi v půlce jsem se na film vykašlal a sedl si k piánu. Zkoušel jsem hrát jen nějaké úryvky svých oblíbených písniček a nakonec mi zrak padl na kytaru opřenou v koutě. Už dlouho jsem na ní nehrál . Vlastně od doby co se odstěhoval můj nejlepší kamarád Lucas . Vlastně ta kytara byl dárek od něj. S Lucasem jsme si byli blízcí jak bratři a když jsme končili základku tak jsem od něj dostal k narozeninám kytaru, protože jsem o ní pořád mluvil . Nakonec se před rokem odstěhoval. Jeho rodiče táhli za prací a on musel taky. Má hrozně přísný rodiče takže si nemohl ani dovolit odporovat. V ten den kdy jsem se loučili mi dal i blankytně modré trsátko s nápisem :
„Navždy bratři, nezapomeň .“
-Lucas
*Ráno*
Vůbec se mi nechtělo do školy. Ještě chvíli po zazvonění tý hrozný věci, kterou musel nejspíš stvořit sám satan, jsem se převaloval v posteli a pak se nakonec odhodlal vstát. Šel jsem do koupelny, hodil si ranní sprchu a vykonal hygienu. Přišel jsem do pokoje a oblékl jsem si co mi přišlo první pod ruku. Podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle a usoudil jsem, že to nedopadlo zas tak špatně. Ještě jsem si vzal jeansovou bundu, hodil si batoh na záda a vydal se do školy.
Probudil mě budík a já jsem zjistil, že jsem mě opět divokou noc. Ležel jsem na břichu, trupem těla jsem vysel dolů z postele a čelo se dotýkalo země. No, ale aspoň jsem neopustil pokoj. Šel jsem se dolů nasnídat a pak jsem udělal ranní hygienu. Ještě nějakou chvilku jsem ležel v ručníku na posteli a projížděl sociální sítě, než jsem se dokopal k tomu se konečně obléct. Vzal jsem si batoh, sluchátka a šel do školy. Před školou jsem se setkal s mojí partou. Rye, Andy, Mikey a Harvey už na mě čekali a když mě viděli přicházet hned na mě zařvali. Všem bylo jedno, že někdo zakřičel a u nás to byla tak nějak tradice. Vždycky když někdo ( většinou já ) přišel pozdě tak jsme na něj zakřičeli něco . Bylo jedno jestli to byl pozdrav, vtipná nadávka a nebo nějaká vtipná poznámka sama o sobě. Nikomu to nevadilo. Už jsem se k nim blížil když do mě někdo vrazil. Nestihl jsem ani zaregistrovat kdo to byl, protože dotyční rychlé zamumlal omluvu a snad rychlosti světla zmizel. Pozdravil jsem se s partou a vydali jsem se do třídy.
Nevnímal jsem cestu a tak se stalo, že jsem do někoho vrazil. Rychle jsem zamumlal omluvu a když jsem odcházel otočil jsem se na něj, abych si ho pořádně prohlédl. Byl to krásný, asi o hlavu a něco vyšší brunet s kudrnatými vlasy. Vypadal kouzelně. Došel jsem do ředitelny díky instrukcím jednoho fajn kluka co se nakonec představil jako Jack. Vyzvedl jsem si učebnice a kombinaci ke skříňce kam jsem si odložil nepotřebné věci a vydal se do třídy, kterou jsem našel docela dobře i bez plánku. Vešel jsem do třídy a hned za mnou učitel. Zůstal jsem stát před tabulí a on mě vybídl abych o sobě něco řekl. Snažil jsem se říct jen to nejzajímavější a nakonec mi řekl ať si sednu dozadu k Jackovi. Ten na mě veselé zamával a nakonec přesunul všechny své rozházené věci na svou půlku lavice. Díval jsem se po třídě a u okna v poslední lavici jsem zahlédl toho bruneta. Vypadal nádherně, opět. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale myslím, že teď změním názor. Když ho vidím, a to jsem ho dneska viděl poprvé, tak mě napadají různá slova a mám v hlavě nějakou melodii. Jestli jí nezapomenu tak bych si jí mohl doma zahrát.
